Neobyčejné vozy se velice často vymykají normám a výrobci nehledí na názor ostatních. Vůz s názvem Oeuf Électrique je rozhodně jedním z těch, který má zajímavý vzhled i historii. Co se skrývá v jeho názvu a uvnitř vozu?
Auto z hliníku
V roce 1942 zuřila druhá světová válka po celé Evropě a Německo napadlo Francii. Paříž byla okupována nacisty a silnice byly zaplněny vojenskými vozidly.
Nedostatek benzinu znamenal, že k dodávání zboží byly zapotřebí koně a vozíky. Ve francouzském automobilovém průmyslu nastala temná doba.
Pro inženýra Paula Arzense nebyly automobily cizí věcí, proto se rozhodl vytvořit auto, které nebude jezdit na benzín. To, že už předtím experimentoval s elektřinou, je vidět z jeho předchozího automobilu Baleine.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Inženýr Arzens proto navrhl malé vozidlo, které fungovalo na elektrické baterie. Spousta z nás by si myslela, že aktuálně oblíbené elektrické vozy se začaly vyrábět nedávno. První elektrický vůz však byl vyroben v USA v roce 1890.
Zajímavý název
Název vozu znamená v překladu „elektrické vajíčko“. Autor se pravděpodobně nechal inspirovat vozem, který má tvar vejce, hliníkovou a plexisklovou karoserii. Dveře z plexiskla poskytovaly vynikající výhled a Oeuf Électrique vynikal ještě více díky pouhým třem kolům.
Vůz měl minimalistický interiér s lavičkou. Hmotnost byla pouhých tři sta padesát kilogramů, což bylo díky hliníkovému tělu. Kvůli vzácnosti hliníku však v té době mohl být vyroben pouze jeden prototyp. Vůz si i přesto získal velkou pozornost.
Maximální rychlost tohoto vozu bylo osmdesát kilometrů za hodinu. S vozem se dala ujet maximální vzdálenost sto kilometrů. Aby Paul Arzens obešel přídělový systém během okupace Francie Německem, motorizoval své vozidlo elektrickým motorem umístěným pod lavicí.
Na konci války pak nahradil elektrický motor jednoválcovým benzínovým motorem Peugeot. Inženýr Paul Arzens měl velice rád zajímavé vozy. Jeden z jeho dalších automobilů nese název „Velryba“. Asi si dokážete představit, jak tento vůz vypadal.
Inženýr používal „Vejce“ jako osobní automobil až do své smrti v roce 1990. Vůz byl poté v roce 1993 vystaven v Muzeu umění a řemesel v Paříži. Tento vůz se stal inspirací pro několik dalších inženýrů, kteří se o automobily zajímají.
Zdroj: carolenash.com
Autor: Štěpán Pacík
