Narodil se 22. srpna 1922. Patřil mezi významné české televizní i divadelní herce. Za svůj život si zahrál nespočet velkých i méně důležitých rolí, nejen díky televiznímu světu se stal ale známým. Miloš Kopecký měl velký vliv také na politické dění v Československu.
Jeho otec byl majitel kožešnictví. Matka se vyučila kloboučnicí, nějaký čas před svatbou ale pracovala také jako modelka. Byla židovského původu, a právě proto se jak ona, tak i její syn ocitli v Osvětimi.
Byl členem KSČ, jako první ale komunistům řekl, co si opravdu myslí
Mimo svou hereckou kariéru se Miloš Kopecký velmi zajímal také o politiku. Krátce se dokonce stal členem KSČ, ale v roce 1954 byl vyloučen a vrátil se na čas opět k herectví.
V osmdesátých letech dokonce moderoval program, který byl silně protiemigrantský. Seriál se jmenoval Krok do neznáma a zastával režim, který byl tehdy v Československu nastaven.
Když se jeho otec nechal za války rozvést s matkou, došlo Milošovi, jak se věci mají. Později ve své knize s krátkým, ale výstižným názvem Já napsal, že otec v podstatě odsoudil matku k smrti.
Jako židovka totiž po rozvodu skončila v Osvětimi. Od té doby trpěl umělec maniodepresivní psychózou.
5. května roku 1987 vystoupil jako první český umělec veřejně na IV. sjezdu Svazu československých dramatických umělců v Praze. Odhodlal se nahlas říci komunistům v čele strany, aby odstoupili. Tím si získal velké uznání.
Od skřítka přes Barona Prášila až po zástupce primáře
Miloš Kopecký se kromě nespočtu rolí na divadelních prknech proslavil i v televizi. Jednou z jeho postav nich byl například skřítek v oblíbené pohádce Tři veteráni. Obvykle ale hrával spíše záporáky.
Zahrál si například zlotřilého královského rádce v Pyšné princezně, Barona Prášila, Pistolníka Hoga Foga z Limonádového Joa. Nespočet drobných rolí, které hrál jako komparzista, není ani možné vyjmenovat.
Oblíbený se u diváků stal také díky ztvárnění doktora Štrosmajera, zástupce primáře v Nemocnici na kraji města. Miloš Kopecký se tak stal nejen významnou osobností v oblasti politických dějin, ale i nezapomenutelným bavičem televizních i divadelních diváků.
Bohužel kvůli maniodepresivním poruchám, které dlouho tajil, byly v jeho posledních dnech i chvíle, kdy se vůbec za den nedostal z postele. Jeho stav se velmi zhoršil počátkem roku 1996, kdy byl převezen do psychiatrické léčebny. Tady 16. února téhož roku zemřel.
Autor: Šárka Cvrkalová
