Známý český herec Josef Bek se do paměti národa zapsal především rolí Martina Kabáta z pohádky Hrátky s čertem. Svou energií a optimistickým přístupem k životu byl pověstný. Byl ale i jeho život naplněný optimismem?
Josef Bek se narodil v prosinci 1918 do rodiny vyděděného syna velkostatkáře a chudé kuchařky. Ke dvěma děvčatům tak přibyl jako předčasný vánoční dárek vytoužený synek.
Začátek života však nebyl jednoduchý, protože se narodil o dva měsíce dříve, než původně měl.
Už jako malý lotr oplýval hereckým talentem
Porodní bába mu moc šancí na dlouhý život nedávala, ale malý Pepík ukázal, že má tuhý kořínek, a vyrostl v silného a zdravého kluka.
Mezi staršími sestrami byl jeho zvučný hlas vždy dobře slyšet. I když neuměl až do svých devíti let pořádně vyslovit „ř“, exceloval v recitačních soutěžích.
Vystudoval obchodní akademii a ve volném čase ochotničil u divadla. Tehdy dostal svou první hereckou nabídku, a to do Košického divadla, ale silně věřící maminka se bála, aby ho herečky nezkazily, a nedovolila mu nabídku přijmout.
Do divadla utekl před totálním nasazení
Po škole tak nastoupil do spořitelny, kde prošel různými pozicemi a skončil jako pokladník. V roce 1942 měl být povolán do pracovního nasazení v Říši.
Na radu kamaráda se vydal do Mladé Boleslavi a hostujícímu šéfovi olomoucké opery vystřihl árii z Dalibora, která ho velmi nadchla. Do Olomouckého divadla byl přijat a jakožto herec byl z pracovního nasazení uvolněn.
V Olomouckém divadle působil dlouhých dvanáct let a potkal tam také svou lásku, tanečnici Evu, kterou si v roce 1947 vzal.
Po válce nastoupil do vojenské služby a ve vojenském ochotnickém divadle si ho všiml režisér Karel Steklý, který ho obsadil do filmu Siréna. Poté se jeho filmová kariéra odšpuntovala naplno.
Energický herec šel z role do role
Dodnes ho pravidelně několikrát do roka můžeme vídat v reprízované pohádkové komedii Hrátky s čertem.
Coby nebojácný vysloužilý voják Martin Kabát se nezalekne ani loupežníka, ani čerta. Zahrál si tady po boku dalších zvučných jmen, jako jsou František Filipovský, Josef Vinklář nebo Alena Vránová.
Vždy oplýval energií, a to se promítlo jak do profesního, tak do soukromého života. Za svou dlouhou kariéru se objevil v téměř sedmdesáti filmech, ve dvou stovkách různých televizních pořadů a několika desítkách divadelních her.
Jeho optimismus ho odjakživa předurčoval do rolí příjemných chlapíků, které vlastně ani nemusel hrát.
Jeho životní tempo se mu málem stalo osudným v roce 1993, kdy zkolaboval přímo na jevišti při zpěvu oblíbené písničky.
Doktoři ho ale tehdy zachránili a o pár dní později už slavil s rodinou Vánoce. Druhý kolaps v roce 1995 už bohužel nepřežil.
Autor: Karolína Stoczková
