Někdy se říká, že ty nejlepší talenty najde člověk na ulici. A to je doslovný příklad původem Maďara Jánose Bána. Ten se totiž do historie českého filmu dostal s rolí Otíka, předtím ale neměl ani kde bydlet.
Narodil se roku 1955. Odmalička se chtěl živit jako umělec, musel si k tomu ale najít cestu sám, protože rodina ho v ničem příliš nepodporovala.
A tak v Budapešti vystudoval školu umění a začal se věnovat divadlu.
Do svých dětí investoval všechno. To se mu stalo osudným
Už od prvopočátků miloval role bláznů a naivních mladíků. K tomu se dokonale hodil i jeho vzhled s ikonickým předkusem.
Na jevišti divadla se brzy ukázal jeho talent, a on tak začal být obsazován do nejrůznějších představení. Později se ukázalo, že kromě humorných rolí dokáže zahrát i vážnější postavy.
Bohužel měl v životě kromě úspěchů i dost smůly. Měl totiž dvě děti, do kterých investoval veškeré své úspory.
S matkou dětí se nikdy neoženil, a když skončil na ulici, přestala se k němu znát.
Zdroj: CNC / Profimedia
Trn z paty mu vytrhla role Otíka
Když začal Bán vystupovat v divadle v Praze, všiml si jeho nového a neznámého stylu hraní režisér Jiří Menzel.
Bylo to pro něho něco, co doposud neviděl. Ihned v herci objevil jeho komediální talent a našel pro něho vhodnou příležitost.
V osmdesátých letech se tak objevil János Bán v roli joudy Otíka ve filmu Vesničko má středisková.
Tím se Bán proslavil v Čechách, avšak podle jeho vlastních slov se i tak vždy vrací rád domů do Maďarska.
Od doby, co se proslavil právě touto rolí, stal se nejen ve filmech, ale i v divadlech velmi vyhledávaným hercem a s ulicí se mohl konečně rozloučit.
V roce 1987 navíc získal maďarskou uměleckou cenu Jászai Mari.
Autor: Šárka Cvrkalová
