V první polovině roku 1942 se pro Spojence válka nevyvíjela dobře, přes dílčí úspěchy se jejich vojska nacházela v hluboké defenzivě. Za této situace převzal v srpnu velení generál Bernard Law Montgomery. Za necelé tři měsíce dokázal navrátit svým vojákům víru ve vítězství a následně jej v bitvě u El-Alameinu dosáhnout.
Japonské síly zdánlivě nezadržitelně postupovaly Tichomořím a jihovýchodní Asií, německá vojska okupovala celou Evropu a valila se do ruských stepí. V severní Africe zahájil německý Afrikakorps protiofenzivu, tlačil Brity směrem k Alexandrii a hrozil obsazením blízkovýchodních ropných polí. Pokud by k tomu skutečně došlo, jednalo by se pro Spojence o katastrofu s nedozírnými následky.
Za této situace převzal v srpnu velení britské 8. armády v severní Africe generál Bernard Law Montgomery. Za necelé tři měsíce dokázal navrátit svým vojákům víru ve vítězství. Právě toto vítězství udělalo z „Montyho“ národního hrdinu a legendu, kterou nikdo z vysokých britských velitelů do dnešních dnů nepřekonal.
Mládí a První světová válka
Zdroj: Imperial War Museums / Wikipedia.com
Bernard Law Montgomery se narodil v roce 1887 jako čtvrté z devíti dětí duchovního anglikánské církve. Když byl Bernardův otec jmenován biskupem v Tasmánii, rodina jej následovala a značnou část svého dětství – stejně jako mnoho let ze své vojenské kariéry – tak budoucí polní maršál strávil v koloniích a obecně mimo Británii. Po návratu do Británie v roce 1901 dokončil školu St. Paul v Londýně a poté začal navštěvovat akademii Royal Military College v Sandhurstu.
Tu málem nedokončil, když mu hrozilo vyloučení za „výtržnictví a násilné chování“, nakonec však absolvoval a v roce 1908 byl přidělen k 1. praporu Královského Warwickshirského pluku, se kterým nějaký čas strávil v Indii. V srpnu 1914 vypukla 1. světová válka a Montgomeryho jednotka ten stejný měsíc odcestovala v rámci britských expedičních sil do Francie. Vojáci se ihned zapojili do akce a jedna taková stála Montgomeryho průstřel plíce a zranění kolene. K jednotce se vrátil v roce 1915 a v následujících letech se účastnil i dvou z nejkrvavějších bitev celé války – na Sommě (1916) a u Passchendaele (1917).
Meziválečné období
Montgomery se rozhodl pro další vojenskou kariéru, nebyl ale přijat do důstojnické školy, která pro něj představovala jedinou šanci, jak se v budoucnu dočkat vyššího velení. Naštěstí pro něj i pro Británii dokázal při tenisovém zápase přesvědčit velícího důstojníka a do školy byl přijat. Následující období strávil coby důstojník v Irsku, kde vrcholila válka o nezávislost, v Británii, v Indii a v Palestině. V roce 1927 se oženil s Elizabeth Carverovou, vdovou se dvěma dětmi. Společně pak zplodili syna Davida. Když jeho manželka v roce 1937 zemřela na infekci, svou prací již tak pohlcený Montgomery se ještě více uzavřel do sebe a věnoval se jí 24 hodin denně.
Druhá světová válka
Bernard Montgomery jako velitel 3. divize opět odcestoval s britským expedičním sborem do Francie krátce po vyhlášení války Německu. Během celé kampaně a ústupu britských sil k Dunkirku se jeho divize projevovala jako naprosto profesionální a přesně plnící rozkazy velících důstojníků. V Anglii, při přípravách na německou invazi, zaujal pozornost Winstona Churchilla, když po něm nekompromisně požadoval zrekvírování autobusů pro zajištění mobility jeho divize. V letech 1941-1942 zastával místo velitele XII. sboru a posléze i celého jihovýchodního velitelství. I když byla jeho úkolem obrana Británie, své vojáky cvičil i v ofenzivních operacích.
Když bylo třeba nalézt nového velitele 8. armády v severní Africe a původně navržený generál Gott zemřel při letecké havárii, volba padla na Mongomeryho. Ihned po příletu do Afriky se pustil do zdokonalování výcviku svých mužů a také do zvyšování jeho morálky. Jako jeden z mála vysokých velitelů je jezdil osobně navštěvovat, a dokonce chtěl nechal zničit plány ústupu:
„Zrušil jsem všechny plány na ústup, pokud na nás zaútočí, žádný ústup se konat nebude. Pokud se zde nebudeme moci udržet živí, zůstaneme tu mrtví.“
Od konce srpna se Montyho vojáci dostávali do prvních střetů s Rommelovým Afrikakorpsem. Vlastní bitva u El-Alamejnu, kterou započala britská protiofenziva, začala 23. října a skončila německým ústupem, po němž následovalo jejich postupné vytlačování z Afriky, i za pomoci anglo-amerických sil vylodivších se v rámci operace Torch.
Zdroj: Lieutenant Brin, Signal Corps Photo: MM-Bri-7-28-43-R2-6 / Wikipedia.com
Vítězství v severní Africe udělalo z Montgomeryho prominentního generála, kterému bylo svěřeno velení 8. armády i pro invazi na Sicílii a do Itálie, kde se zrodila i jeho rivalita s americkým generálem Pattonem. V roce 1943 se Montgomery vrátil do Británie a stal se vrchním velitelem spojeneckých pozemních sil pro invazi do Francie. Coby velitel 21. armádní skupiny poté vypracoval plán operace Market Garden a ani její neúspěch nemohl otřást jeho postavením. S koncem války se jeho oficiální postavení změnilo na velitelství „Britské armády na Rýnu“, tj. uskupení stejného názvu, které existovalo i po skončení 1. světové války a ve kterém Montgomery v letech 1918-1919 také sloužil.
Následně zastával Montgomery pozici náčelníka britského imperiálního štábu a v letech 1951-1958 i pozici zástupce vrchního velitele sil NATO v Evropě jako svoji poslední velitelskou funkci a poté odešel do výslužby. Generál Bernard Law Montgomery zemřel v roce 1976 ve věku 88 let. Po ceremoniálu ve Winsdorské katedrále v Londýně bylo jeho tělo uloženo k odpočinku na hřbitově v Binstedu v hrabství Hampshire.
Autor: Martin Straka
