Bitva o Británii byla první konfliktem mezi velmocemi 2. světové války, který byl řešen výhradně ve vzduchu. Střet německé Luftwaffe a britské Royal Air Force (RAF) byl velkolepý a dech beroucí. Německé velení se rozhodlo po úspěšných operacích ve Francii zaútočit i na Velkou Británii.
K tomu však potřebovalo ovládnout vzdušný prostor nad kanálem La Manche a Británií tak, aby připravilo půdu pro uskutečnění operace Seelöwe, což byl krycí název pro invazi do Anglie. Němci však přecenili své síly a již koncem října 1940 bylo jasné, že ve vzduchu jsou na tom lépe Britové a Luftwaffe se začala z bitvy stahovat.
Na začátku bitvy
Zdroj: Commons.wikimedia.org
Počátek bitvy o Británii je datován na 10. července 1940. Německá Luftwaffe od tohoto dne začala systematicky podnikat útoky na zásobovací konvoje. Útoky byly vedeny ze vzduchu pomocí střemhlavých bombardérů Junkers Ju 87 Stuka. Během července docházelo k ojedinělým střetům mezi britskými a německými piloty. I proto německé velení 1. 8. 1940 vydalo směrnici číslo 17, která si kladla základní cíle.
Základní cíle:
- Oslabení nebo zničení RAF a eliminaci leteckého průmyslu na ostrovech
- Znemožnit zásobování Británie potravinami
- Poškodit a vyřadit, co nejvíce britských obchodních a válečných lodí
Wehrmacht posílal Luftwaffe do útoku z letišť, která byla na okupovaných územích ve Francii, Belgii, Nizozemí, Norsku a Dánsku. Pro Brity bylo naopak důležité tzv. Fighter Command, tedy velitelství stíhací letectva. To využívalo k obraně bojové letouny ze čtyř skupin (10-13), které sdružovaly úseková velitelství, kterým podléhaly stíhací perutě z jednoho i více letišť.
Zdroj: U.S. Navy / Commons.wikimedia.org
Průběh bitvy
Pouhé čtyři dny měla trvat akce s názvem Den Orla, kterou velitelství Luftwaffe plánovalo na 13. srpna 1940. Cílem Němců bylo vyřadit síť letišť v Jižní Anglii. Akce se částečně vydařila, i když ztráty některých leteckých armád byly obrovské.
Celkem bylo bombardováno jedenáct britských letišť, ale postižena byla i některá města jako Portland nebo Portsmouth. Vše vypadalo dobře, ale pak přišel tzv. „černý čtvrtek“ 15. srpen 1940, kdy Luftwaffe utrpěla velkou ránu v podobě ztráty celkem 75 letounů.
V dalších dnech docházelo k intenzivním bojům a bombardováním. Asi největší ztráty na obou stranách byly zaznamenány 18. srpna 1940. V tento den byly z bojů staženy německé bombardéry Ju 87 Stuka, které nebyly pro boj uzpůsobeny.
Průběh byl nelítostný a dny následující ukázaly, kam až jsou Němci schopni zajít:
- 24. srpen 1940 – omylem byly shozeny bomby na Londýn
- 25. – 26. srpna – odveta a bombardování Berlína
- 4. září 1940 – Hitler hrozí Británii barbarskými útoky
- 7. září 1940 – první masový letecký útok na Londýn
- 13. listopad 1940 – den, který předznamenal ukončení bombardování Londýna
Již v průběhu září vědělo německé velitelství Luftwaffe, že bitvu o Británii nevyhraje. Britové odolávali a RAF a celá protivzdušná obrana nebyla v troskách, jak Němci očekávali. Právě proto přišel odklad operace Seelöwe na dobu neurčitou. Snaha Adolfa Hitlera vyvolat paniku a srazit morálku Britů na nulu se nezdařila a to ani za cenu podlých a zákeřných náletů na velká města v čele s Londýnem.
Na závěr
Bitva o Británii byla jednou z velkých leteckých bitev 2. světové války, která ukázala, že Velká Británie není snadným soustem. RAF odolala a Luftwaffe utrpěla obrovské ztráty. A Adolf Hitler v čele Německa si prvně mohl uvědomit, jak velké sousto si ukousl, když chce ovládnout nejen celou Evropu, ale i celý svět.
Autor: David Mánek
