1. světová válka probíhala teprve něco málo přes tři měsice, psal se 1. listopad roku 1914, když byla u pobřeží Chile svedena bitva mezi britským námořnictvem a německou eskadrou lodí. Bitva u Coronelu byla pro Brity vystřízlivěním a zároveň první porážkou od bitvy u Grand Port, která se uskutečnila v roce 1810. Coronel naboural britskému námořnictvu sebevědomí a naopak Němcům dodal odvahy. Ne však na dlouho. Podívejme se na boje u břehů Chile podrobněji.
Boje na moři – před Coronelem
Na počátku války kotvila německá východoasijská eskadra v čínském přístavu Čching-tao. Z rozhodnutí velení se křižníky vydaly na dlouho cestu do domovských přístavů. Přes úspěch v bitvě u Coronelu nakonec žádná z lodí do Německa nedoplula. Velení eskadry měl v rukou víceadmirál Maxmilian von Spee, který velel celkem pěti lodím, dvě z nich byly panceřovanými křižníky se jmény Scharnhorst a Gneisenau a tři patřily do skupiny lehkých křižníků a jmenovaly se Nürnberg, Leipzig a Dresden.
K eskadře byl původně zařazen i křižník Emden pod velením kapitána Karla von Müllera. Tento lehký křižník se oddělil a vyplul do Indického oceánu, kde se snažil potápět spojenecké obchodní lodě. Emden byl úspěšný v říjnu v bitvě u Penangu, ale o měsíc později došlo k jeho potopení v bitvě u Kokosových ostrovů.
Německá bitevní výprava byla odhalena těsně poté, co připlula k jihoamerickým břehům, když britská západoindická eskadra zachytila radiovou komunikaci mezi německými křižníky. Admirál Cradock se rozhodl jednat, i když měl k dispozici pouze panceřované křižníky Monmouth a Good Hope a zbrusu nový lehký křižník Glasgow spolu s upravenou linkovou lodí Otranto. Nevyslyšeným požadavkem měla být stará bitevní loď Canopus, kterou si admirál vyžádal na velení.
Bitva u Coronelu – průběh
1. listopadu 1914 byla při západu slunce zahájena bitva u Coronelu. Britské lodě se hned v počátku dostaly do těžké palby, kterou sice opětovaly, ale přesnost a razance jim chyběly. Důvodů bylo mnoho, ale asi tím nejdůležitějším byla vybavenost německých křižníků, které disponovaly kvalitnějšími děly i dělostřelci.
Srovnání
Pro porovnání britský pancéřovaný křižník Good Hope byl vybaven dvěma děly ráže 240mm, která dokázala vystřelit jeden projektil za 50 vteřin. To zjednodušeně znamenalo 2 střely za přibližně jednu minutu. K tomuto přičteme nepříliš výrazný Monmouth a první předpoklad porážky je tu. Druhým se stal tah admirála Cradocka, který se snažil lodě správně nastavit, ale nezdařilo se.
Samotný průběh bojů
Zdroj: Commons.wikimedia.org
Německý křižník Scharnhorst bez přestávky útočil na Good Hope, který byl po mnohonásobné palbě těžce poškozen, a proto se snažil protivníka taranovat neboli potopit díky vzájemné srážce. Proto na něj svou palebnou sílu upřel i Gneisenau, což vedlo k úplnému zničení a potopení Good Hope.
Druhý boj svedl Gneisenau s Monmouthem. I tady byl úspěšnější německý křižník, který soustředěnou palbou dokázal velmi poničit britskou pancéřovanou loď. Ta se ale nepotopila a začala unikat. Proto nastoupil lehký křižník Nürnberg a dokonal zkázu Monmouthu.
Zajímavý byl i boj Otranta s Dresden, v němž se britské přestavěné lodi podařilo uniknout a také boj nového křižníku Glasgow s německým Leipzig, při kterém měli Britové převahu, ale nakonec kvůli rozbouřenému moři nedokázali německou loď potopit a rozhodli se z bitvy též utéct.
Konec bitvy u Coronelu
Závěr bitvy u Coronelu byl pro německé loďstvo sladký. Dokázalo totiž po více než 100 letech zvítězit nad britským námořním loďstvem. Oslavy v přístavu Valparaiso byly velmi mohutné. Početná německá komunita vítala své hrdiny a jásala. Ne však na dlouho, protože přibližně za jeden měsíc byla německá eskadra poražena a většina lodí potopena v bitvě u Falklandských ostrovů, čímž bylo rozhodnuto, že se do domovských přístavů křižníky nedostanou.
Autor: David Mánek
