Konec října roku 1944 je ve znamení japonských a amerických operací v Tichomoří, kde dochází k mnoha střetům námořních sil obou zemí. Asi tím největším je bitva u Leyte, která se odehrává mezi 23. a 26. říjnem 1944.
Ostrov Leyte se nachází v blízkosti Filipín a právě v jeho okolí se v bojích potkaly námořní jednotky USA a Japonska. A nejspíše právě na tomto místě Japonci poprvé využili sebevražedných kamikadze, kterými se snažili ničit americké bojové lodě. Pojďme si projít bitvu u Leyte krok po kroku.
21. října 1944 – nejspíše první útok osamělého kamikadze, který byl nasměrován na těžký křižník HMASS Australia
Americká převaha
Američané po leteckých útocích a dělostřelecké přípravě začali 20. října připravovat výsadek přibližně 160 tisíc vojáků na celkem 4 plážích. Vojáky přepravovalo celkem 700 plavidel, která měla chránit 3. a 7. flota.
Velitel admiral William F. Halsey, který měl k dispozici rychlé letadlové lodě TF 38, který byly rozděleny na 4 operační skupiny.
- TG 38.1 – 14 torpédoborců, letadlové lodě (např. Hancocl, Monterey), těžké křižníky (např. Pensacola, Boston) a lehké křižníky pod velením John S. McCain
- TG 38.2 – 16 torpédoborců, letadlové lodě (např. Cabot nebo Independence, bitevní lodě Iowa, New Jersey a několik lehkých křižníků, kterým velel Gerald F. Bogan
- TG 38.3 – 13 torpédoborců, letadlové lodě Essex, Langley a další, bitevní lodě South Dakota nebo Massachussets a 4 lehké křižníky, kterým udával rozkazy kontraadmirál Frederick C. Sherman
- 15 torpédoborců, letadlové lodě USS Enterprise nebo Franklin, bitevní lodě Alabama a Washington a těžké křižníky Wichita a New Orleans pod velením Ralpha E. Davisona
Velením byl pověřen víceadmirál Thomas C. Kinkaid, který měl k dispozici 4 skupiny lodí
- Bitevní lodě Maryland, Mississippi a další, torpédoborce Claxton, Thorn a další, kterým velel George L. Weyler
- Křižníky Lousville, Portland a Minneapolis, lehké křižníky Denver a Columbia a několik torpédoborců, jejichž velení měl na starost Jesse B. Oldendorf
- Těžký křižník Shropshire, lehké křižníky Phoenix a Boise a několik torpédoborců pod velením Russela L. Berkeye
- 10 torpédoborců, 8 eskortních torpédoborců a 16 letadlových lodí pod velením Thomase L. Sprague
Japonské jednotky a plány
Japonsko začínalo být v této době války na moři v kritické situaci, přesto nemohlo jen přihlížet, jak se americké jednotky vyloďují na Filipínách. Proto zvolilo zvláštní taktiku tzv. předstíraného útoku, na kterém se měly podílet jednotky tří svazů. Prvním byl Severní svaz, který měl plnit roli návnady, proto na první dojem budil dojem velké lodní síly. Skládal se z letadlových lodí, lehkých křižníků, hybridních bitevních lodí a torpédoborců, které měly za úkol odlákat americké obranné jednotky a připravit půdu pro sevření invazivních jednotek do kleští jednotkami Středního a Jižního svazu, které zahrnovaly i těžké a lehké křižníky, bitevní lodě a torpédoborce.
Ne jedna, ale čtyři etapy bitvy
Zdroj: U.S. Navy National Museum of Naval Aviation / Commons.wikimedia.org
Bitva u Leyte se skládala celkem ze čtyř částí, z nichž vzešlo vcelku drtivé a jasné vítězství amerických jednotek, které ubránily své pozice a provedly kýženou invazi. První proběhla mezi 23. a 24. říjnem, kdy americké ponorky spatřily jednotky Středního svazu a odpálily svá torpéda. Ta zasáhla cíle a došlo k potopení dvou křižníků a poškození další lodi. Japonský víceadmirál Kurita po tomto střetu přišel o svou vlajkovou loď, ale v plánu pokračoval. Boje byly nazvány bitvou v Subuyanském moři, kdy americké jednotky v pěti vlnách donutily Kuritu ustoupit a přes noc proplout průlivem San Bernardino. Díky tomu se americké velení domnívalo, že byl Střední svaz zničen, což nebyla pravda.
Druhé ostré boje byly nazvány bitvou u průlivu Surigao. Jižní svaz plul jižním směrem a přibližně ve tři hodiny ráno došlo k ostrým střetům. V této bitvě byly americké jednotky veleúspěšné, protože se jim podařilo zničit téměř všechny japonské jednotky. Několik lodí Jižního svazu, kterému velel Nišimuro stihlo ustoupit a odplulo na západ, čímž se zachránily. Američanům se podařilo zničit i bitevní lodě Fusó a Jamaširo, což byl velký úspěch. Třetí bitvu svedly Ozawa a Halsey u mysu Engano, kde byly potopeny celkem 4 japonské letadlové lodě, což byl signál pro velitele Ozawu k odplutí zpět do Japonska.
Zdroj: U.S. Navy / Commons.wikimedia.org
Poslední šancí pro Japonce tak byl moment překvapení a rozdělení amerických jednotek. Halsey se totiž pokusil Ozawu stíhat, čímž oslabil obranu invazivních jednotek. Proto jednotky Středního svazu 25. října ráno zaútočily u ostrova Samar na vyloďující se Američany. Přestože se Kuritovi i za využití kamikadze podařilo několik plavidel potopit, tak nakonec i tady námořnictvo USA vítězí a Kurita ustupuje pod tlakem leteckých náletů průlivem San Bernardino.
Konec bitvy
Operace Šó-1 byla neúspěšná, Japonci od této chvíle téměř přestali na moři existovat, protože ztráty byly tak obrovské, že se Japonsku do konce války nepodařilo jednotky doplnit. Americké námořnictvo naopak úspěchem získalo nadvládu nad Pacifikem a usmrtilo celkem 5 admirálů, kteří byli pro Japonce klíčoví. Bitva u Leyte patří k historicky největším, o čemž svědčí 545 nasazených válečných lodí a více než 250 tisíc nasazených mužů.
Autor: David Mánek
