Operace Overlord, spojenecká invaze do západní Evropy, nepřestává ani po 75 letech fascinovat zájemce o vojenskou historii svým rozsahem a komplexností. Vojáci, námořníci a letci ze všech koutů světa zde dokázali – slovy vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě, generála Eisenhowera – že spojené síly demokracie jsou tím nejefektivnějším válečným strojem pod sluncem.
Hrdost každého Čecha potom může posilovat fakt, že u památníků invaze nechybí nikdy ani naše vlajka, která celému světu připomíná příspěvek příslušníků československé armády na západě. Zatímco československá brigáda – jediný československý svazek pozemní armády – se do Francie dostala až koncem srpna a vlastních bojů v Normandii se již nezúčastnila, československé letectvo bylo v akci od prvního dne. Výjimkou pak nebyla ani 311. čs. peruť, které připadl úkol zásadní důležitosti – vytvořit uzávěru na přístupech do Lamanšského průlivu a chránit tak boky invazních svazů.
„Na množství nehleďte“
Zdroj: Vojenský historický ústav
311. Československá bombardovací peruť britského královského letectva (RAF) byla zformována 29. července 1940 coby peruť podřízená velitelství bombardovacího letectva (Bomber Command), v jehož rámci podnikala noční nálety na cíle v okupované Evropě i v samotném Německu. Během svých 1029 bojových letů si příslušníci „Třistajedenáctky“ vydobyli respekt svých britských spolubojovníků a velitelů, přesně v duchu husitského hesla, které si peruť zvolila do znaku. Peruti se ale nevyhnuly ani ztráty a v období do konce dubna 1942 ztratila peruť téměř 40 strojů a 128 mužů (94 padlých a 34 zajatých).
S velkými ztrátami se potýkaly všechny perutě bombardovacího letectva, v případě těch, jejichž osádky tvořili občané okupovaných zemí, šlo ale o zásadní problém, neboť tyto perutě nebyly schopny ztráty plně nahrazovat. I to byl jeden z důvodů, proč byla peruť na jaře 1942 převedena pod velitelství pobřežního letectva (Coastal Command). Po přecvičení osádek na nový typ bojových úkolů Čechoslováci opět prokázali své kvality a v letech 1942-1943 byla 311. peruť hodnocena v rámci Coastal Command jako ta úplně nejlepší.
Před invazí
Rozhodnutí o vylodění ve Francii padlo na konferenci „velké trojky“, tj. Winstona Churchilla, Franklina Roosevelta a Stalina, v roce 1943. Jako termín zahájení invaze postupně vykrystalizoval začátek června 1944. Celá operace, jejímž vrchním velitelem byl jmenován americký generál Dwight D. Eisenhower, byla založená na předpokladu dokonalé spolupráce všech zúčastněných složek – pozemních sil, námořnictva i letectva. A právě v tomto duchu se nesl i konkrétní úkol, který spojenečtí velitelé 311. peruti přidělili.
V roce 1944 již byla peruť přezbrojena na americké čtyřmotorové stroje Consolidated Liberator, získala mnoho cenných zkušeností a mohla se pyšnit i dvěma potopenými nepřátelskými plavidly. V únoru byla peruť převelena na letiště Predannack v jižní Anglii a v dubnu, necelé dva měsíce před invazí, se stala spolu se 179. a 534. perutí součástí 152. všeobecně průzkumného křídla (No 152 General Recconnaissance Wing) operujícího právě z tohoto letiště. Uskupení nebylo začleněno přímo do struktury leteckých sil spojeneckých expedičních sil (Allied Expeditionary Air Force), i tak ale mělo hrát při invazi významnou úlohu.
Pro konvoje převážející přes kanál vojáky a vojenský materiál představovaly velkou hrozbu německé ponorky a rychlé torpédové čluny. Ve chvíli, kdy by se těmto plavidlům podařilo dostat se blízko k invazním svazům a získat palebnou pozici, mohly spojencům způsobit nemalé ztráty. Bylo proto otázkou zásadní důležitosti ochránit přístupy do kanálu La Manche a zabránit jakémukoliv německému plavidlu konvoje ohrozit. Na přístupech k La Manche tak mělo námořnictvo ve spolupráci s pobřežním letectvem vytvořit „zátku“, přes kterou, obrazně řečeno, neproklouzne ani myš.
311. peruť se na tvorbě této zátky (anglicky cork) měla podílet hlídkováním v prostoru od souostroví Scilly ve směru na francouzský Brest. To, že je invaze skutečně na spadnutí, pochopili příslušníci perutě ve chvíli, kdy jim byl jejich úkol představen. Jeho mimořádnou důležitost dokládal projev důstojníka Royal Navy, který jim osvětloval některé detaily mise. Zdůrazňoval, že každé německé plavidlo, které by proklouzlo mezi invazní plavidla, způsobí třeba i mnohatisícové ztráty. Svůj proslov potom zakončil slovy:
„Armáda i námořnictvo na vás spoléhají. Hodně štěstí a dobrý lov!“
Den D a bitva o Normandii
První Liberatory vzlétly 6. června nad ránem a okamžitě začaly s plněním přidělených úkolů v přidělené operační oblasti. Jejich posádkám se naskytl při pohledu ve směru, kterým plulo invazní loďstvo, impozantní pohled, nemohly se jím ale kochat dlouho a jejich zraky se brzy zaměřily opět na vodní hladinu pod jejich strojem. V operace realizovala 311. peruť až 5 operačních letů denně a již 10. června došlo k prvnímu kontaktu s nepřítelem. Německá ponorka se ale dokázala ponořit ještě předtím, než mohl Liberator zaujmout útočné postavení. O šest dní později, 16. června, již další Liberator své hlubinné pumy svrhnul, zásah ponorky ale nebylo možné potvrdit.
Svého největšího úspěchu v rámci operací spojených s invazí do Francie dosáhla 311. peruť 24. června, kdy se osádce ppor. Jana Velly, povedlo ve spolupráci s britským torpédoborcem Eskimo a kanadským torpédoborcem Haida okolo sedmé hodiny večer hlubinnými pumami a raketami zaútočit na ponorku U-971 kapitána Waltera Zepliena a potopit jí. Z posádky ponorky se zachránilo 51 z 52 mužů, kteří následně padli do britského zajetí. Jméno Jana Velly, bývalého strojvedoucího „Slovenské strely“, chlouby prvorepublikových železnic, se tak nesmazatelně zapsalo do historie československého letectva i spojenecké invaze do Francie.
Zdroj: Vojenský historický ústav
Epilog
Ve chvíli, kdy se spojeneckým silám podařilo obsadit německé ponorkové základny ve Francii, hrozba útoků na lodě převážející do Francie zásoby a posily rapidně poklesla. Začátkem srpna tak skončil i úkol 311. perutě, která se přesunula na svoji novou základnu do Skotska. Konec činnosti perutě v rámci bitvy o Normandii se tak vlastně kryje s trváním vlastní bitvy o Normandii, za jejíž konec je považováno úspěšné naplnění cílů operace Cobra a průlom německé obrany koncem července 1944.
Autor: Martin Straka
