Erich Ludendorff, který se narodil v malém městečku Kruszewnia 9. dubna 1865, patřil k nejvýznamnějším stratégům a velitelům 1. světové války. Vedle vojenské kariéry se věnoval i politice. V obou případech se velmi blízce potkával s meziválečným prezidentem Německa Paulem von Hindenburgem, se kterým plánoval a sestavoval plány německých útoků a postupů. Co však musel tento významný muž ve svém životě překonávat?
Před a během 1. světové války
Erich Ludendorff patřil již před začátkem 1. světové války k významným a schopným pruským generálům. Stěžejním byl rok 1895, kdy se stal důstojníkem generálního štábu, ve kterém šéfoval jednomu z oddělení mezi lety 1908-1912. Na počátku 1. světové války velel generálnímu štábu 8. armády ve Východním Prusku a podílel se na slavném vítězství nad ruskou armádou v bitvě u Tannenbergu. Jeho doménou byla tzv. totální válka, kterou se snažil v armádním velení velmi urputně prosazovat od roku 1916.
S Hindenburgem byl od roku 1916 v čele německé armády a snažil se prosadit přesídlení všech Slovanů.
Zdroj: Bundesarchiv, Bild 183-S35753 / CC-BY-SA 3.0
V dalším průběhu války v únoru 1917 prosadil obnovení neomezené ponorkové války a zasadil se o sesazení říšského kancléře Hollwega. Tyto činy však byly následovány i neúspěšnou jarní ofenzívou v roce 1918 ve Francii a pádem balkánské fronty, po kterých požádal 29. září 1918 vládu, aby začala jednat o příměří. Vyjednané podmínky mu však přišly velmi tvrdé, proto usiloval o obnovení bojů, což ho stálo 26. října 1918 místo. Po tomto aktu se rozhodl odcestovat do Švédska.
Návrat do Německa
Zdroj: Bundesarchiv, Bild 183-R14865 / CC-BY-SA 3.0
V meziválečném období se Erich Ludendorff vrátil do Německa, kde byl politicky aktivní. Začal působit ve skupinách krajní nacionalistické pravice, dokonce roku 1920 podpořil Kappův puč a určitou dobu podporoval i Adolfa Hitlera. Počátek roku 1924 byl pro něho velmi složitý, protože byl postaven před soud, který ho však omilostnil. Mezi lety 1924-28 patřil k poslancům říšského sněmu. Jeho snaha byla korunována kandidaturou na říšského prezidenta roku 1925, ve které však uspěl jeho válečný partner Paul von Hindenburg.
Názory Ludendorffa
Erich Ludendorff byl zvláštní osobností. Své názory během života mnohokrát změnil. Na sklonku svého života například hlásal pod vlivem své druhé manželky Mathildy Spießové protikřesťanské a protižidovské názory a začal se vidět jako bojovník za německou kulturu. Po zvolení Adolfa Hitlera říšským kancléřem počátkem ledna 1933 prohlásil:
„Jmenováním Hitlera za kancléře vydali naši svatou německou vlast jednomu z největších demagogů všech dob. Slavnostně Vám prorokuji, že tento neblahý muž uvrhne naši říši do propasti a náš národ do nepředstavitelné bídy.“
Toto prohlášení bylo jedno z jeho posledních v politice, ze které se postupně stáhl a o čtyři roky později 20.12. 1937 umírá na rakovinu jater. Ericha Ludendorffa tak můžeme považovat za velmi dobrého vojenského stratéga a o něco horšího politika.
Autor: David Mánek
