Georgij Konstantinovič Žukov byl skvělý velitel Rudé armády patří nejen k významným osobnostem 2. světové války, ale svou roli si udržel i po jejím skončení, kdy krátce působil jako náměstek ministra obrany. Co však tohoto sovětského hrdinu provázelo celým životem?
1. světová válka a období mezi válkami
Od vyučení po ruskou občanskou válku
Zdroj: Mil.ru / CC BY 4.0 / Commons.wikimedia.org
Georgij Žukov se narodil 1. prosince 1896 v Kalužské oblasti. Již v patnácti letech se vyučil kožešníkem, ale práce s kůží mu nebyla souzena, protože již v roce 1915 se stal vojínem jezdeckého pluku carské armády. 1. světová válka byla pro mladého Žukova velmi těžká, ale se svou službou se vyrovnal výborně, dokonce byl dvakrát vyznamenán Křížem sv. Jiří a dočkal se povýšení do hodnosti četaře.
Své politické smýšlení dával po celou dobu razantně najevo, což vyvrcholilo po bolševické Říjnové revoluci, po které bojoval v Rudé armádě a stal se členem ruské bolševické strany. V letech 1917-1921 se účastnil ruské občanské války a byl vyznamenán Řádem rudého praporu po potlačení povstání rolníků.
Před 2. světovou válkou
Georgij Žukov se již ve 27 letech stal velitelem pluku. Jeho protřelost a strategické myšlení se projevilo i v období Stalinových čistek v ruské armádě, kdy zvolil strategii stížností na všechny strany, což ho přivedlo až ke Stalinovi. Tento postup spolu s úspěšnou bitvou u Chalchyn Golu mu zachránil život, protože se dostal do Stalinova podvědomí jako vynikající velitel. I proto mezi lety 1931-1933 působil v generálním štábu Rudé armády.
V roce 1933 se vrací k jezdecké divizi a v roce 1935 získává první z celkem šesti Leninových řádů
První opravdové vítězství zaznamenal Žukov ve zmíněné bitvě u Chalchyn Golu. Běžná roztržka na mongolské hranici přerostla ve velký konflikt mezi Sověty a Japonci. Japonci do oblasti poslali více než 80 tisíc mužů, 180 tanků a 450 letounů. Georgij Žukov svým mužům naordinoval Hanibalovu taktiku boje, která byla velmi účinná a nakonec i úspěšná. Japonci přes úvodní přesilu byli poraženi a velitel odměněn titulem Hrdina Sovětského svazu. Bitva skončila přibližně po pěti měsících 16. září 1939.
2. světová válka
Zdroj: Zdroj: Mil.ru / CC BY 4.0 / Commons.wikimedia.orgMil.ru / CC BY 4.0 / Commons.wikimedia.org
Georgij Žukov byl od 22. června 1941, kdy byl Sovětský svaz napaden nacistickými vojsky členem vrchního velení Rudé armády.
Jeho akcí za 2. světové války bylo velké množství:
- uvolněn z funkce náčelníka Generálního štábu Rudé armády z důvodu ustanovení velitelem Záložního frontu
- Smolenská operace – snaha o znovudobytí města Jelňa
- organizoval obranu města Leningradu, kde nahradil generála Vorošilova
- Střídá Ivana Koněva ve funkci velitele Západního frontu – naplánoval úspěšnou protiofenzívu, která byla zahájena 5. prosince 1941, kdy se mu podařilo vojska Wehrmachtu „zahnat“ o 150 km zpět od hlavního města Moskvy.
- Jmenován zástupcem náčelníka generálního štábu, podílel se na plánování neúspěšné operace Mars. Zde sice dosáhla Rudá armáda dílčích územních zisků, ale jinak operaci nemůžeme považovat za úspěšnou.
- Organizoval operaci Jiskra, při které byla částečně proražena německá blokáda Leningradu. Po tomto úspěchu byl povýšen do hodnosti maršála SSSR
V dalším průběhu 2. světové války se aktivně podílel na plánování bitvy v Kurském oblouku nebo ladil detaily operace o osvobození Ukrajiny. V závěru války byl jmenován velitelem 1. běloruského frontu, se kterým se 2. května 1945 podílel na obsazení hlavního města Třetí říše Berlína.
Konec
Po 2. světové válce byl Georgij Žukov politicky aktivní. Po smrti J.V. Stalina se stal dokonce náměstkem ministra obrany a následně v roce 1955 i ministrem obrany. K tomuto mu pomohla podpora Nikity Chruščova. Po odvolání Chruščova pozici ztratil a zpět ji nezískal do své smrti v Moskvě 18. června 1974. Georgij Žukov patří k velkým osobnostem sovětských dějin a o úctě k němu svědčí i rok 1995, kdy byla vydána medaile G.K. Žukova.
Autor: David Mánek
