Sirovi Stirlingovi Mossovi, britskému pilotovi formule 1, bylo pouhých dvaatřicet let, když ošklivě havaroval na trati při závodu v Goodwoodu. Osudnou se mu stala zatáčka, v níž chtěl předjet svého soupeře. Vyvázl se zraněními a skončil v kómatu. I když se snažil za nějaký čas vrátit na trať, už nikdy se znovu do závodění pořádně nedostal.
Moss se v roce 1955 stal prvním Britem, který vyhrál svou domácí velkou cenu. Jeho jméno se stalo pro fanoušky formule 1 synonymem rychlosti, když porazil Argentince Juana Manuela Fangia na okruhu v Aintree v Liverpoolu.
Nehoda se stala na nejrychlejším úseku trati
Závodit ale začal už v roce 1948. To mu s přestávkou vydrželo až do jara roku 1962, kdy se mu stala děsivá nehoda při závodu v Goodwoodu.
K ní došlo na nejrychlejším úseku trati, na němž závodní auta dosahují rychlosti až dvě stě devět kilometrů za hodinu.
Moss se ve svém autě Lotus V8 pokoušel předjet jezdce Grahama Hilla na vnější straně zatáčky. Jenže místo toho narazil do hliněného valu.
Záchranářům trvalo půl hodiny, než ho z trosek jeho stroje vysvobodili. Ukázalo se, že neměl připnutý bezpečnostní pás, jak bylo jeho zvykem.
V době nehody byl Moss už dvě kola za Hillem, který závod nakonec vyhrál závod. Moss tedy nebyl v pozici, kdy by jeho předjetím zpochybnil Hillovo vedení.
Zdroj: Profimedia
Byl převezen do Royal West Sussex Hospital v Chichesteru, kde mu bylo ošetřeno zranění hlavy, hrudníku a tržné rány. Lékaři měli rovněž podezření na zlomenou nohu.
V pozdější zprávě z nemocnice stálo, že pilot utrpěl středně těžká zranění hlavy, jež si vyžadovala pozorování na oddělení neurochirurgie.
Při závodu se nezranil poprvé
Nejednalo se o první situaci, kdy šlo Mossovi o život, nebo se mohl nepříjemně zranit. Měsíc před osudnou srážkou dojel závod v Melbourne se zlomeným nosem, který si přivodil při srážce v rychlosti devadesát pět kilometrů za hodinu.
Při jednom z tréninků v červnu 1960 v Belgii havaroval při rychlosti sto čtyřicet kilometrů kilometrů za hodinu. Zlomil si obě nohy a zranil záda.
Po havárii v Goodwoodu byl ale tento závodník měsíc v kómatu. Další půlrok byl pak částečně ochrnutý. Nehoda na něm zanechala i následky v podobě zpomalených reflexů a poškozeného zraku.
V dalším roce se sice pokusil vrátit k závodění, ale nebylo mu to moc platné. Ještě párkrát se zkusil se svým Lotusem projet, ale později raději svou jeho profesionální dráhu nadobro ukončil.
„Věděl jsem, že když neskončím, zabiji sebe a možná i někoho jiného,“ řekl k tomu.
Nejlepšího závodník, který nikdy nevyhrál šampionát
Občas si zapilotoval v rámci speciálních akcí, to až do svých osmdesáti jedna let. Jinak se věnoval úspěšnému byznysu.
Zemřel v dubnu tohoto roku v Londýně na následky vleklé nemoci. V devadesáti letech tak dožil s pověstí nejlepšího závodníka formule 1, který nikdy nevyhrál celý šampionát.
Jean Todt, současný prezident Mezinárodní automobilové federace, jej pak označil jako legendu formule 1 a skutečného velikána.
Autor: Šárka Blahoňovská
