Lobotomie zahrnuje přímou manipulaci s mozkem a během let si stihla vybudovat strašlivou pověst. Poprvé k ní začalo docházet v osmdesátých letech devatenáctého století, kdy se doktoři tímto způsobem snažili uklidnit pacienty.
V devatenáctém století měla medicína do dokonalosti daleko a pacienti umírali častěji. Co teprve, když došlo na tak invazivní zákroky, jako je právě lobotomie. Ze šesti pacientů, kteří ji v roce 1892 podstoupili, přežili pouze čtyři.
Osobité chirurgické nástroje
Mysleli byste si, že k podobně složité operaci je potřeba specializovaných lékařských nástrojů? Omyl. Rané lobotomie probíhaly za využití naběračky na led.
Nechvalně proslulý doktor Freeman naběračku vedl přímo do mozku skrze horní část pacientova očního důlku. Jakmile jednou dosáhl mozku, mohl skrze něj libovolně vrtat.
Nešlo o zrovna precizní operaci. Doktor se navíc chlubil tím, že lobotomii tímto způsobem zvládne provést za pouhých deset minut a ani k tomu nepotřebuje anestetika.
Když už je řeč o doktoru Freemanovi, tento lékař provedl ohromující počet lobotomií – celkem tři tisíce pět set zákroků ve dvaceti třech státech. Řada z jeho pacientů ovšem po operaci zemřela.
Lobotomie bohužel nepatří pouze do daleké minulosti. Hojně se prováděla i ve dvacátém století, které spousta z nás stále dobře pamatuje. Mezi lety 1944 až 1966 tak například Švédsko provedlo lobotomii minimálně čtyř tisícům lidí, přičemž většina z nich byly ženy.
Obdobně na tom byla Velká Británie, kde byla na počátku čtyřicátých let lobotomie vnímána jako zázračný lék a britští lékaři v té době uskutečnili víc zákroků než jejich američtí kolegové.
Podstoupila ji i Kennedyho sestra, jež v jejím důsledku ochrnula
Negativní následky lobotomie postihly i slavné osobnosti. Rosemary Kennedy, sestra prezidenta Kennedyho Ta měla nízké IQ a celkově zaostávala za svými sourozenci kvůli chybě při porodu. Jak dospívala, bylo těžší a těžší ji zkrotit a rodina už si s ní moc nevěděla rady. Proto se rozhodla pro tento zákrok.
Lobotomii Rosemary podstoupila ve věku dvaceti tří let a v důsledku otřesného zákroku, při němž jí doslova nožem odkrajovali kousky čelního laloku, permanentně ochrnula a přestala mluvit. Dostala se do ústavu pro mentálně postižené a v roce 2005 zemřela.
Další příklady následků lobotomie v populární kultuře můžeme vidět například ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) nebo Sucker Punch (2011).
Autor: Vendula Kreplová
