Pro mnoho odborníků je 2. světová válka ukázkou mnoha plánů, bitev a bojů. Jeden plán však předčí všechny ostatní. A to především svou velikostí a nadutostí Adolfa Hitlera a velení německé armády. Operace Barbarossa, která byla nazvána podle císaře Friedricha I. Barbarossy, byl přesně takovým plánem.
Myslet si, že se Wehrmachtu podaří dobýt a obsadit celé území SSSR, to byl od samého začátku utopický plán. Adolf Hitler však zavelel do útoku a operace Barbarossa mohla začít.
Vznik a cíle operace Barbarossa
Plán útoku na SSSR pod názvem operace Barbarossa vznikl krátce poté, co kapitulovala Francie, na kterou Němci zaútočili. Směrnice č. 21, která celý plán podrobně rozpracovala byla podepsána Adolfem Hitlerem 18. prosince 1940. Cílem operace bylo dobýt a kontrolovat celé území Sovětského svazu. V prvních týdnech operace byl postup německých vojsk snadný, protože velení Rudé armády bylo značně oslabeno díky nešetrnému zásahu komunistického vůdce Stalina do jejích struktur mezi lety 1937-1939.
Zdroj: Helgi / CC-BY-SA 3.0
Počátek a průběh operace Barbarossa
Operace Barbarossa začala 22. června 1941, kdy německá armáda spolu se svými spojenci napadla SSSR. Celá akce byla skvěle utajena a k napadení došlo bez vyhlášení války. Zajímavostí bylo, že do posledního dne před bitvou si němečtí vojáci mysleli, že nepůjde o válečný stav, ale o domluvené překročení hranic a postup přes území SSSR k britským koloniím. Realitu vojáci zjistili až v předvečer bitvy, kdy jim byla přečtena Hitlerova propaganda, která vysvětlovala, proč je nutné zničit a podmanit si území Sovětského svazu.
Tři směry útoku
- útok skupiny armád Sever, které velel polní maršál rytíř von Leeb
- útok skupiny armád Střed pod vedením maršála Bocka
- útok skupiny armád Jih, které velel maršál Rundstedt
Na počátku operace Barbarossa měla vojska Adolfa Hitlera velkou převahu a postupovala ve všech směrech rychle. Vycházela jim taktika bleskové války, která byla úspěšná již v předchozích invazích do Polska a Francie. V prvních čtrnácti dnech Wehrmacht postoupil o 300-600 km do vnitrozemí Sovětského svazu. Rudá armáda byla zaskočena a téměř nekladla odpor. V komunistickém armádním velení vládl zmatek a rozkazy odcházely pozdě, což vedlo k dalším masivním ztrátám.
Zdroj: United States Information Agency / Commons.wikimedia.org
Vlastenecká válka
Operace Barbarossa byla ústy ministra zahraničí SSSR Molotova označena jako vlastenecká válka. Obrany komunistického státu se měl účastnit každý občan, což spolu se stabilizací velení Rudé armády a přicházející zimou vedlo nakonec k obratu bojů. Předtím však Němci zajali několik milionů lidí, kterým se nedostalo žádné ochrany a následně v zajetí zemřeli. Často to bylo na základě vyhladovění, které bylo cílené (tzv. Hladový plán), jehož záměrem bylo snížení počtu obyvatel na východě a osídlení území „čistými“ Němci.
Konečný neúspěch Adolfa Hitlera
Operace Barbarossa nakonec nebyla úspěšná. Hlavní příčinou byla vzrůstající síla a organizovanost Rudé armády. Vedle toho však přišla krize i do řad německé armády, která byla přetížena, špatně zásobována a oslabena díky velkým ztrátám z původních bojů. K tomuto se přidal v počátku září akutní nedostatek pěchoty, který Něci nevyřešili do konce operace Barbarossa. Asi nejvýstižněji se jeví srovnání s tažením vojsk Napoleana do Ruska v roce 1812. Operace Barbarossa skončila 5. prosince 1941 neúspěchem německé armády.
Autor: David Mánek
