Jak víme, na počátcích 20. století byl starý kontinent na pokraji války. Evropa byla často přirovnávána k sudu střelného prachu, který byl naplněn vznikem a šířením silného nacionalismu, touhou Francie po odplatě za porážku v prusko-francouzské válce, sporům ohledně vzniku nových zámořských kolonií nebo třeba anexí Bosny a Hercegoviny.
Právě poslední zmíněná událost měla za následek vznik organizace, která dosavadní nacionalismus a odpor posunula o několik mílových kroků dále a rozhodla se k radikálnímu řešení. Tato organizace se nazývala ‚Ujedinjenje ili smrt‘, zjednodušeně nazývána Crna ruka – tedy Černá ruka.
Vznik Černé ruky
Tato organizace byla roku 1901 založenou několika členy důstojnictva v čele s plukovníkem Dragutinem Dimitijevićem Apisem a její cíl byl v zásadě jednoduchý – zavraždění srbské královské rodiny. Jak naplánovaly, tak učinili – tuto událost známe jako ‚Majski prevrat‘, který se udál 28. a 29. května roku 1903 a jeho výsledkem bylo zavraždění krále Alexandra a jeho manželky královny Draga v královském paláci v Bělehradě.
Narodna obrana
Zdroj: Wikipedia
Tento čin přinesl Černé ruce poměrně velkou slávu a příběhy o mužích, kteří měli začerněné tváře sazemi a říkali si Crna ruka se začaly šířit po celém Balkánském poloostrově. 8. října roku 1908, tedy pouhé dva dny po násilné anexi Bosny a Hercegoviny, se nejradikálnější část této organizace oddělila a založila skupinu pod názvem Narodna obrana. Jak už napovídá název, jejím cílem bylo osvobození všech Srbů a Srbských teritorií, které byly pod nadvládou Rakousko-Uherska.
Její podsložky bychom tehdy našli v podstatě po celém Balkánském poloostrově. Od Istrie, přes Bosnu a Hercegovinu až po Slovinsko, všude se nacházely tajné oddíly Narodne obrany a Černé ruky. V Bosně se pak tato skupina dokonce v mnoha ohledech spojila s dalším radikálním hnutím – Mlada Bosna a vytvořila tak velice silnou nacionalistickou skupinu, která již disponovala poměrně velkou silou.
Sjednocení nebo smrt
K poslední, avšak nejdůležitější organizační změně došlo v roce 1911, když vystoupili 3 čelní představitelé Černé ruky Ljuba Čupa, Bogdan Radenković a Vojislav Tankosić a sepsali listy s požadavky a cíli nového hnutí. Toto hnutí se spojilo s Černou rukou a vešlo do historie pod jménem Ujedinjenje ili smrt – Sjednocení nebo smrt.
28. 4. 1914, Sarajevo
Netrvalo dlouho a původní cíle se přetavili v cíl jeden – atentát na Františka Ferdinanda d’Este, následníka rakousko-uherského trůnu.
28. 4. 1914 v 10:45 Gavrilo Princip
Černé ruky a Sjednocení nebo smrt vypálil dvě rány z poloautomatické pistole Fabrique Nationale FN Browning Model 1910 ráže 9 mm, které usmrtily jak Ferdinanda, tak jeho českou manželku Žofii Chotkovou a Černá ruka tak byla navždy krvavě vepsána do dějin Evropy.
Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Jak jsme zmínili na začátku, Evropa byla pomyslným sudem střelného prachu, kterému scházela pouze rozbuška. Touto rozbuškou se stal právě čin Černé ruky, respektive Sjednocení nebo smrt. Černá ruka tak nepřímo uvrhla Evropu a svět do konfliktu, který člověk do té doby nepoznal. Do první světové války.
Autor: Jakub Jetmar
