Paul von Hindenburg byl německým polním maršálem a prezidentem Německa v části meziválečného období. Politickou kariéru mu nejspíše zajistila 1. světová válka, ve které se podílel na plánování jednotlivých bojů s Erichem Ludendorffem. Mimo úspěšných bojů byl však i u špatných rozhodnutí, která Evropu a Německo nejspíše vehnala do 2. světové války, které se již nedožil.
Paul Hindenburg byl synem pruského aristokrata Roberta Hindenburga a jeho ženy Luisy. Narodil se v polské Poznani, která v době jeho příchodu na svět patřila k Prusku. Po vystudování se účastnil bitvy u Hradce Králové a mezi lety 1870-71 i francouzsko-pruské války. I díky těmto zkušenostem byl roku 1903 povýšen na generála.
Hindenburg a první světová válka
Paul von Hindenburg odešel roku 1911 předčasně do výslužby. Tento svůj krok odvolal po vypuknutí 1. světové války, když byl povolán do služby, aby se ujal velení vojsku ve Východním Prusku.
Hned v úvodu války se potkává se svým válečným partnerem Erichem Ludendorffem, se kterým vytvořil duo „vojenských diktátorů“, kteří po zbytek války řídili německou armádu.
Jeho úspěchy mezi lety 1914-1916 ho katapultovaly na vrchol žebříčku popularity. Byl dokonce vyobrazován jako symbol poctivosti, slušnosti a udatnosti všemi politickými stranami.
Poválce nejprve zažíval těžké chvíle. Byl pozván k vysvětlení vypuknutí a ukončení 1. světové války před soudní tribunál. Po nátlaku Ludendorffa před soud dorazil a přečetl prohlášení, které měl kolegou posvěceno.
Přestože jeho prohlášení u soudu hraničilo s pohrdáním, tak byl uchráněn od stíhání, k čemuž mu pomohlo postavení válečného hrdiny. Po soudním přelíčení se generál stáhl z veřejného života a trávil čas se svou rodinou.
Jako prezident nechtěl Hitlera jmenovat kancléřem. Označoval ho za rakouského kaprála
Paul von Hindenburg nastoupil na post prezidenta roku 1925. Vše bylo dílem náhody a neúspěchů ostatních kandidátů a tlaku, který na generála byl vyvinut. Tomu nakonec podlehl a kandidaturu přijal a po vítězství nastoupil do úřadu.
Prvních pět let vykonával funkci prezidenta velmi zodpovědně a vcelku nestranně. Byl jakýmsi prezidentem císařem, který měl Německo reprezentovat a nesnažil se příliš prosazovat politické cíle. Mírné zklamání to vyvolalo u monarchistů, kteří očekávali, že se Hindenburg bude snažit obnovit císařství.
Právě po těchto krocích se stal Hindenburg loutkou a začali za fakticky rozhodovat sociální demokraté. Ve druhé polovině roku 1931 se prezident prvně sešel s Adolfem Hitlerem, ke kterému ihned pocítil odpor.
Označoval ho za rakouského kaprála a až do ledna 1933 prohlašoval, že Hitlera nikdy nejmenuje kancléřem. 26. ledna 1933 však prohlásil ve skupině přátel opak.
Smrt a místo odpočinku
Paul von Hindenburg umírá 2. srpna 1934. Nejprve byl pohřben v Tannberském památníku a následně roku 1945 byla jeho rakev přesunuta do Marburgu an der Lahn, kde byla uložena do věže kostela svaté Alžběty.
To vše bylo vykonáno proto, aby jeho ostatky nebyly zneuctěny ruskou armádou. Právě na tomto místě odpočívá dodnes.
Autor: David Mánek
