Jak víme, první světová válka uvedla do světa války mnoho inovací. Představila nám nový model válčení, a sice boj v zákopech. Ukázala nám, že se dají použít moderní technologie a vědy a představila nám tak nasazení bojových plynů. Při zbrojení však válečným štábům a inženýrům došlo, že doba už se posunula kupředu a využití klasické vojenské kavalerie je tak v podstatě nemožné. Začala tak vznikat nová kavalerie – železná.
Zákopová válka
Zákopová válka znamenala pro všechny zúčastněné strany obrovský problém a to ve všech ohledech. Statická válka má obrovské nároky na zásoby, techniku, lidskou sílu a hlavně na to nejdůležitější – čas. Stačí se podívat na bitvu u Verdunu a získáte představu o tom, jak náročné bylo takovou válku vést. Velmi brzy se tak začalo uvažovat nad tím, jak válku v zákopech strhnout ve svůj prospěch. Někteří sáhli po chemii, jiní pak po přemodelovaní vojenské hierarchie, jak jí známe.
Železná kavalerie
Zdroj: www.vhu.cz (Vojenský historický ústav v Praze)
Kavalerie jak ji známe, zanikla a byla přetvořena na první tankové oddíly. Pochopitelně tankový oddíl v té době vypadal naprosto odlišně oproti tankovému oddílu v moderní době či v 2. světové válce, kdy takovéto skupiny čítaly až desítky strojů. Za první světové války se jednalo spíše o jeden stroj a hrstku základního pěchoty.
Britské tanky
Zdroj: www.tanks-encyclopedia.com
Jako první na scénu přispěchali Britové se svým tankem Mark I, aka Mother. Byl vyráběn ve dvou verzích – Male (mužský) a female (ženský). Zatímco ženská verze sloužila primárně na podporu pěchoty, ta mužská měla za úkol ničení menších pevností a rozkládání statických cílů. V roce 1917 představili Britové svojí finální verzi představy o tanku a na bojišti se tak objevil Mark V. Jednalo se o vůbec první britský tank, který mohla řídit pouze jednočlenná posádka. Dodnes se mu přezdívá ‚válečný kůň‘.
Francouzské tanky
Naproti tomu ve Francii štáb o něco zaspal dobu a vývoj tak byl pomalejší. Dlouho nechtěli francouzští důstojníci slyšet o nějakém jezdícím kusu železa, na kterém jsou připevněny kulomety a spoléhali dále na klasickou kavalerii. To se však změnilo s příchodem generála Jeana Baptista Eugéna Estienna, kterému dodnes nikdo neřekne jinak než otec tanku. Pro představu si dovolíme odcitovat jeho vlastní větu, kterou použil při přesvědčování vrchních představitelů francouzské armády: ‚Pánové, vítězství v této válce bude patřit té válčící straně, která jako první umístí 75 milimetrové dělo na vozidlo schopné jízdy v jakémkoli terénu‘. Budiž to dokonalým vykreslením důvodu, proč tento důstojník získal svou přezdívku. Hlavně díky němu totiž Francouzská armáda nasadila během války jeden z nejikoničtějších tanků této doby – tank FT-17, který pak s různými modifikacemi používala až do 40. let 20. století.
Německé tanky
Naopak Němci v tomto ohledu naprosto zaspali dobu a první lehké tanky, které však nebyly absolutně konkurenceschopné, dodali na bitevní pole až ke konci roku 1918. Avšak jak víme, z této chyby pak vycházeli v přípravách na druhou světovou válku, kdy vytvořily takové ikony, které v mnoha ohledech neměli konkurenci. Na východě se Rusové sice zabývali vývojem tanků, avšak považovali je za příliš nákladné a tak je používali jen velmi sporadicky.
První světová válka vždy byla a bude válkou zákopovou, tanky nehrály hlavní roli, nicméně jejich význam byl rozhodně důležitý. Koneckonců ani mocná bitva na Sommě se neubránila železným koním první světové války.
Autor: Jakub Jetmar
