Během prvních dvou let 2. světové války nabyl Adolf Hitler pocit, že je neporazitelný. Německá armáda za sebou měla mnohá velká vítězství a úspěšná tažení. A pokud přišly nějaké porážky, tak byly brány jen jako povinná daň za úspěšný postup. Konec roku 1941 však ukázal, že i spojenci mají svou sílu, která se měla projevit v Africe při tažení do Egypta.
Operace Crusader
Tažení do Egypta bylo důležitým mezníkem ve 2. světové válce v bojích v Africe. Prvním krokem byla operace Crusader, ve které si spojenci kladli za cíl vyprostit z obklíčení Tobruk. Dne 18. listopadu 1941 byla zahájena britská ofenzíva vedená generálem Alanem Cunninghamem, která si kladla za cíl prolomit blokádu Tobruku. Pěchota na severu zaměstnávala německé vojsko a obrněné britské jednotky zatím měly čas zaútočit na jihu. Zaskočení Afrikakorps dokonce opustili Rommelovo velitelství na letišti Gambut. A po několika zmatených bitvách u Bir el Gubi nebo Sídí Rezegh Rommel ustoupil.
Zdroj: Idaho Military History Museum / Commons.wikimedia.org
Do poloviny roku 1942
Na počátku roku 1942 byly Rommelovy jednotky doplněny, britský tlak totiž polevil. Pro pouštní lišku (Rommela) to byl signál pro obnovu ofenzívy. Útok byl úspěšný a Rommelova armáda začala Brity vytlačovat zpět. Navíc v květnu 1942 dokázal přemoci jejich obranu u Gazaly. Síla Wehrmachtu byla obrovská a na konci června 1942 dokonce jednotky Afrikakorps zdolaly i Tobruk. Bonusem pak bylo zajetí celkem 25000 spojeneckých vojáků.
Pronásledování – První bitva u El Alamein
Zdroj: Bundesarchiv, Bild 146-1985-013-07 / CC-BY-SA 3.0
Rommel se i pře rozkazy následně rozhodl pronásledovat poraženou britskou armádu do Egypta. Tady se s ní v červenci střetl v první bitvě u El Alameinu, ale neúspěch znamenal, že se Rommel do Alexandrie nedostal, přestože boje pokračovaly celý červenec. Tato „remíza“ se ukázala jako zásadní, protože vyčerpání obou stran bylo veliké a doplnění jednotek a techniky přímo žádoucí. Také proto na konci července došlo k utlumení bojů a krátkému čekání.
Druhá bitva u El Alamein
Britové byli v doplňování jednotek rychlejší a úspěšnější. A již 23. října 1942 zahájili protiofenzívu v severní Africe a utkali se s Rommelovými Afrikakorps ve druhé bitvě u El Alamein. Britský generál Bernard Law Montgomery spolu s 8. armádou ve velké bitvě zvítězil. Následovalo postupné vytlačování německých a italských jednotek z Afriky, což byla pro Rommela i Adolfa Hitlera složitá situace.
Tažení do Egypta ukázalo, že si Němci nemohou dovolit úplně vše, přes úspěchy v určitých etapách bitvy si nakonec Rommel ukousl příliš velké sousto, což znamenalo tak velké oslabení Wehrmachtu, že konečná prohra byla nevyhnutelná.
Autor: David Mánek
