Celým jménem Iljič Ramírez Sánchez je v širém světě známý především pod přezdívkou Šakal. Dnes už se jeho činů nikdo nemusí bát, od roku 1994 sedí ve vězení s doživotním trestem. Ten mu byl za všechny zločiny, které spáchal, vyměřen rovnou třikrát.
Šakal se narodil v roce 1949 do rodiny bohatého právníka. Jako kdyby jeho otec předpověděl temnou budoucnost, pojmenoval ho Iljič. Jeho další dva synové pak nesli jména Vladimír a Lenin.
Dodnes není tak úplně jasné, proč tehdy muž své děti pojmenoval podle tohoto komunistického politika, jisté však je, že prostřední z nich Iljič svému jménu dostál.
Chlapec se se jménem ztotožnil už ve svých patnácti
Už jako malého chlapce nezajímalo Iljiče nic tolik jako spisy Lenina či Marxe, které četl po večerech.
Ve svých patnácti letech se přidal ke komunistickému partyzánskému hnutí. Po čtyřech letech se začal zajímat o členství u KGB, avšak jeho názory byly natolik radikální, že byl vyloučen z univerzity v Moskvě, kde studoval.
Brzy nato začal být po světě známý svými teroristickými útoky. Začalo to snahou osvobodit Palestinu, jenomže jeho touha po násilí byla natolik silná, že brzy jeho bomby vybuchovaly všude po světě a mnohdy pro to vlastně ani nebyl žádný konkrétní důvod.
Stál za smrtí či zmizením desítek lidí
Šakal stál za mnohými teroristickými útoky. Některé se mu nepodařilo prokázat, u jiných nebyl ani obviněn. I tak to ale stačilo na doživotní trest.
Podle všeho se podílel na bombovém atentátu, při kterém zahynulo v roce 1972 několik izraelských sportovců, obsadil velvyslanectví v Haagu, v roce 1975 zase unesl šedesát lidí z vídeňské konference, mezi nimiž bylo i jedenáct ministrů. Tři lidi tehdy přišli o život jenom proto, aby dostalo palestinské hnutí možnost ukázat se v médiích.
V osmdesátých letech se jeho hlavním nepřítelem stala Francie. Tamní agenti totiž zatkli dva lidi, kteří byli Šakalovi na světě nejbližší – jeho nejlepšího přítele a snoubenku.
Tehdy začala ve Francii série bombových útoků jako pomsta za to všechno. I když to chvílemi vypadalo, že jsou Šakalovi policisté na stopě, vždy se jim nakonec vzdálil, aby se jim vysmál další bombou.
Chtěl být krásný a hubený. U soudu to ale dojem neudělalo
Osudnou se stala Šakalovi jeho touha po kráse. Měl totiž dostatek peněz a vážil si svého těla. Na klinice v Súdánu si proto nechal 14. srpna 1994 udělat liposukci.
Jenomže netušil, že ho při zákroku překvapí francouzská tajná služba, která byla s chirurgy předem domluvena. Když se probudil z narkózy, byl zatčen.
Ani po několika letech ve vězení ale nepřestal dělat Iljič Ramírez Sánchez problémy. Když byl v roce 1994 opětovně přiveden před soud, dostavil se pouze ve spodním prádle. Podle svých slov tak protestoval proti tělesným prohlídkám ve vězení.
Možné je, že Šakal tehdy takto jednal, protože věděl, že už se do smrti z vězení nedostane. Možná se ale opravdu snažil svým podivným chováním světu sdělit nějakou myšlenku. Ačkoli se k většině útoků nepřiznal, i to, co na něho soud s důkazy měl, stačilo k doživotnímu trestu.
Autor: Šárka Cvrkalová
