Robert Nelson neměl žádné potřebné vzdělání, přesto se ocitl ve středu rodícího se vědeckého hnutí. Obyčejný opravář televizí se díky svému hlubokému přesvědčení dostal do týmu, který zmrazil tělo prvního člověka ve víře, že jej v budoucnu bude možné zase oživit.
Nelson ale jako každý jiný měl kromě zaměstnání i koníčky. Konkrétně se vyznačoval podivnou posedlostí kryonikou, tedy procesem zmrazování za účelem pozdějšího oživení. Věřil, že lidé mohou být po smrti zmrazeni a ve vzdálené budoucnosti zase přivedeni k životu. Za svůj sen se rozhodl bojovat. V roce 1967 se opravdu dočkal.
Vědecké zázemí bylo to poslední, co měl
Jak je možné, že k tak závažné věci nepotřeboval tento muž žádný diplom? Nelson dokonce předčasně ukončil studium na střední škole a vědecké zázemí je to poslední, co měl.
Jako syn alkoholičky, jehož otčím byl gangster, skutečně neměl nejlepší vyhlídky. V šedesátých letech to dotáhl na opraváře, aby si po večerech mohl číst ve své nejoblíbenější knize Vyhlídka na nesmrtelnost od doktora Roberta Ettingera.
Ten se domníval, že smrt není nevyhnutelná a že ji lze léčit. Stačí, aby byl člověk zmrazen a rozmrazen v době, kdy už bude existovat prostředek dosažení nesmrtelnosti. Zní vám to jako sci-fi? Čtěte dále.
Stal se prezidentem mezi skeptiky a amatéry
Nelson se stal touto myšlenkou posedlý a v roce 1966 se stal prezidentem své místní společnosti pro prodloužení života v Los Angeles. Když zjistil, že se Ettinger, umírající na rakovinu, nechá zmrazit, hnalo ho to kupředu.
A tak spolu s dalšími nadšenci začal realizovat svůj vlastní plán. Brzy se ocitl ve středu rodícího se hnutí, jelikož byl v roce 1932 jako nevědec do čela Cryonics Society of California.
Ukázalo se, že uprostřed tohoto spolku nevěří úplně všichni v úspěšnost kryoniky. Objevili se i skeptikové a většina z nich byli naprostí amatéři. Do společnosti se hlásili i staří a nemocní lidé, kteří přemýšleli o nesmrtelnosti a o tom, co s nimi bude po smrti. Samotní vědci byli vůči kryonice také skeptičtí. Dokud se se však nezkusila, mohlo se o její úspěšnosti pouze spekulovat.
Do krku mu píchli nemrznoucí kapalinu
Pak se ozval James Bedford, profesor psychologie, který souhlasil se zpracováním svého těla pro účely kryoniky. Po smrti mu tedy do krku Nelsonovi lidé vstříkli nemrznoucí kapalinu, zajistili přívod kyslíku a tělo umístili do připravené rakve se suchým ledem. Dílo bylo dokonáno. V roce 1967 skupina lidí v čele s opravářem televizí zmrazila něčí tělo ve víře, že ten samý člověk bude jednou znovu žít.
Nelson ve své činnosti pokračoval a nechal zmrazovat další a další dobrovolníky včetně první ženy a dítěte, které v osmi letech zemřelo na rakovinu.
V roce 1979 to zabalil a těla nechal napospas přírodě
V roce 1970 koupil podzemní trezor na hřbitově v Chatsworthu, kde chtěl uchovat těla kolegů ze spolku. Jenže narazil na svou neznalost, měl problémy s výměnou ledu i zavlažováním. Na jaře roku 1979 se tak rozhodl trezor uzamknout, všechna těla nechat napospas přírodě, zahladit stopy a popírat, že by se někdy o něco takového staral.
Dle svých slov odcházel zlomený, těžko se smiřoval s tím, že selhal. Rodiny zemřelých jej ale stíhaly jako někoho špatného, ba snad zakladatele nějakého kultu. Z tohoto důvodu si psychicky zničený Nelson změnil jméno a začal nový život bez jakýchkoliv myšlenek na kryonýzu.
Bedfordovo tělo je stálé zmrazené
Zmrzlé tělo doktora Bedforda bylo přemístěno do zařízení Alcor v Kalifornii, kde tiše vyčkává, zda přijde jeho čas. Až pak se ukáže, zda byl Nelson šílenec, nebo jen nepochopený člověk s touhou pomáhat ostatním.
Text: Alice Konopásková
