Ačkoli se mohlo zdát, že na masovém vraždění vězňů ve vyhlazovacích táborech se podíleli jen muži, opak je pravdou. Jedním z příkladů, že těchto ohavných zločinů se dopouštěly i ženy, byla nadprůměrně inteligentní a o to sadističtější nacistická dozorkyně Marie Mandl.
Marie Mandl byla v dobách třetí říše jednou z hlavních dozorkyň v ženské části koncentračního tábora Auschwitz II – Birkenau. Mezi vězni byla nechvalně známá svou krutou a sadistickou povahou. Za tu si vysloužila přezdívku Bestie.
Nic ji netěšilo tolik, jako vidět všechno to utrpení a bolest, na tom všem se ráda přímo podílela. Během svého působení zabila či nechala zabít přes půl milionu žen a dětí.
O to více respektu a obliby si získala u Němců. Její moc byla takřka neomezená, což u ženy jejího postavení nebylo tak běžné. Byla dokonce přímo podřízená veliteli tábora – Rudolfu Hössovi.
Působila v několika koncentračních táborech
Maria Mandl se narodila v roce 1912 v Münzkirchenu jako dcera ševce. Po připojení Rakouska k nacistickému Německu v roce 1938 se přestěhovala do Mnichova a ve stejném roce nastoupila jako dobrovolnice do jednoho z prvních koncentračních táborů v Lichtenburgu.
Poté byla převelena do tábora v Ravensbrücku. Měla drsnou povahu. V táborech si velmi rychle osvojila techniky mučení vězňů a vypracovala se až na pozici vrchní dozorkyně. V roce 1942 pak stejný post získala i v koncentračním táboře Birkenau.
Patřila k dozorcům, kteří se v mučení vězňů vyžívali. Dle přeživších například tvrdě trestala ženy, které měly jen trochu delší vlasy. Nechala je oholit a chodit po táboře s posměšnými cedulemi na krku. Spoustu vězeňkyň dokonce ukopala k smrti.
Přímo se podílela na selekci žen, které posílala do plynových komor, zvláštní potěchu jí dělalo vybírat do plynových komor děti.
Na smrt za doprovodu tónů vážné hudby
Mandl milovala vážnou hudbu, považovala se také za její velkou znalkyni. Nechala v Osvětimi založit ženský orchestr. Ten musel povinně hrát od rána do večera, při nástupech, při příjezdech transportů, dokonce i při selekcích vězňů do plynových komor či při popravách.
Skrze vážnou hudbu byl jejím velkým obdivovatelem i nechvalně proslulý doktor Mengele.
Spravedlnosti nakonec neunikla
V roce 1944 byla převelena do tábora Dachau a na konci války se pokusila uprchnout do hor a vrátit se do svého rodného města. To se jí podařilo, ale ne na dlouho.
V srpnu 1945 byla zatčena americkou armádou a za své bestiální činy odsouzena k smrti. Oběšena byla 24. ledna 1948 ve svých šestatřiceti letech.
O hrůzách jejího působení v koncentračních táborech vzniklo několik filmů i knih založených na výpovědích přeživších.
Autor: Michaela Pauerová
