Když mu bylo čtrnáct let, stal se nejmladším člověkem, který byl kdy odsouzen k smrti na elektrickém křesle. George Stinney Jr. se měl v roce 1944 dopustit vraždy dvou dívek. Jenže více než sedmdesát let po jeho smrti se přišlo na to, že on trestný čin nespáchal.
Žil ve městě, kde byli černoši a běloši odděleni železniční tratí. I když jeho rodina nebyla úplně chudá, museli si vystačit s málem.
Někteří lidé po smrti černošského mladíka upozornili, že možná právě jeho barva pleti napomohla při rozhodování soudců o jeho osudu. To se ale nikdy nepotvrdilo.
Byl poslední, s kým mrtvé dívky mluvily
V roce 1944 George potkal dvě dívky. Betty June Binnicker a Mary Emma Thames byly ve městě u známých a ptaly se chlapce a jeho sestry, kde by se daly natrhat nějaké pěkné květiny.
To bylo údajně naposledy, kdy je někdo viděl živé. Když se dívky nevrátily domů, obyvatelé města po nich pátrali. Bohužel je objevili mrtvé v příkopu u trati. Obě s mnohačetnými poraněními hlavy.
Když se policie dozvěděla, že byl mladý George Stinney posledním, kdo oběti viděl, zatkli ho a začali vyslýchat. Jenže výslechy netrvaly příliš dlouho. Po několika hodinách byl z vraždy usvědčen.
Rodiče ho nepodpořili
George byl vyslýchán bez právníka, bez rodiny. Ta se bála hněvu ostatních v soudní síni a nepřišla ho podpořit ani při vyřčení rozsudku. A ten byl jasný: Trest smrti.
Státem přidělený obhájce neudělal pro mladíka vůbec nic. Soud se oháněl pouze údajným přiznáním, které George učinil. To nebylo nikde zaznamenáno, sám chlapec později tvrdil, že se nepřiznal.
Jenže úřady byly nelítostné a poslaly George na elektrické křeslo. Jeho malé tělo z křesla klouzalo a helma mu nedržela na hlavě. Před jeho smrtí tak musela být židle speciálně upravena.
Společnost odsouzení George nepodporovala. Lidem se nelíbilo, že je tak mladý chlapec poslán na smrt, i když neexistují žádné důkazy o jeho vině. Někteří ale jeho popravu považovali za spravedlivý trest.
16. června 1944 George Stinney Jr. přistoupil pouze s biblí v ruce ke křeslu. Popravčí mu nasadil helmu a spoutal ho řemeny. Pak přišla poslední minuta jeho života.
V roce 2014 byl očištěn
Případ byl několikrát prošetřen. Až v roce 2014 soudkyně Carmen T. Mullen potvrdila, že se jednalo o nespravedlivé obvinění mladíka, který pravděpodobně nic neudělal.
Důkazy neexistovaly, chlapec byl jen náhodnou obětí, kterou tehdejší úřady vybraly, aby společnost měla pocit, že byl vrah potrestán. Ten ale místo toho s největší pravděpodobností běhal dál po světě.
Autor: Šárka Cvrkalová
