Desmond Doss byl silně věřící mladík a pacifista. Paradoxně ale dobrovolně narukoval do armády během druhé světové války. Věřil, že válka má svůj důvod, ale neuměl si představit, že by držel v ruce zbraň. Této své zásady se držel celou dobu. Přesto se jeho hrdinské činy zapsaly do dějin.
Desmond Doss se narodil roku 1919 v americké Virginii. Už odmalička to byl tichý chlapec s extrémní touhou pomáhat ostatním lidem.
Do boje beze zbraně
Jeho život velmi ovlivnilo náboženství. Jako adventista sedmého dne dodržoval desatero, četl Bibli a dodržoval sobotu jako den pracovního klidu.
Když mu bylo osmnáct, rozhodl se pomoci ve válce alespoň tak, že začal pracovat ve vojenských loděnicích. O několik let později se rozhodl vstoupit do armády a chránit svou zemi. Měl však jednu podmínku, nechtěl u sebe nosit zbraň.
Tento bizarní návrh samozřejmě nenašel v armádě pochopení. Byl klasifikován jako takzvaný „odpůrce z důvodu svědomí“. Tím pádem o něj armáda ztratila zájem. On chtěl sám pomáhat především jako zdravotník, ale ani tam o něj nikdo příliš nestál.
Místo k lékařům do útoku
Velitelům se příliš nehodil, potřebovali mít kolem sebe spíše odhodlané vojáky než věřící pacifisty. Rozhodli se tedy, že se ho pokusí zbavit, a to tak, že ho místo ke zdravotníkům přiřadili ke klasické střelecké rotě. Ale i zde si Desmond stál za svým a odmítl vzít zbraň do ruky.
Naštval tím velitele i řadové vojáky. Ti první se ho chtěli zbavit, dokonce ho chtěli postavit před vojenský soud za neuposlechnutí rozkazu vzít do ruky zbraň. Těm druhým vadilo, že se na něj nemůžou v případě nouze spolehnout. Ve válce drží vojáci při sobě, dokud je to výhodné.
Všichni se mu tak snažili pobyt u jejich praporu znepříjemnit. Často se tak setkával s urážkami, nadávkami a šikanou. Dostával od nadřízených ty nejhorší práce, se kterými mu přirozeně nikdo z kolegů nepomohl. To vše mělo dostat mladíka z armády pryč. On však odejít nehodlal. Věřil, že i nadále může pomáhat.
Hrdinský zachránce
O tom, jak velkou má pravdu, nikdo neměl ani tušení, a to až do roku 1945, kdy proběhla bitva o Okinawu, konkrétně boj na srázu Maeda.
Američané věřili, že právě zdolání skalní stěny na tomto srázu je poslední věc, která jim brání před ovládnutím celého japonského ostrova. Netušili však, že nepřátelé čekají, až dosáhnou vrcholu, a pak po nich začnou střílet.
Američtí vojáci se okamžitě snažili dostat z útesu zase zpět dolů, což bylo značně komplikované. Zvládla to asi jen třetina. Dvě třetiny vojáků na vrcholu zůstaly. Vojáci byli ale zraněni. A v tu chvíli přišel na řadu Desmond.
Na vrcholu plošiny strávil 12 hodin pod neustálou palbou. A nikoliv tak, že byl někde schovaný, ale přímo na bitevním poli ošetřoval zraněné. Také se snažil přeživší odvléct na kraj hřebene a pomalu je spouštěl dolů. Všichni vojáci, kteří zůstali na živu, se díky mladíkovi dostali zpět na základnu.
To ale nebyl jeho jediný hrdinský skutek. Dva týdny poté byl v zákopu, kam přistál granát. Snažil se ho odkopnout, ale granát vybuchl a ošklivě mu poranil nohy. Když se ho zdravotníci snažili odvést do polní nemocnice, on to sám odmítal a chtěl, ať před ním vezmou jiné zraněné a že ještě počká.
Při čekání ho ale sniper střelil do paže. I to Desmond přežil. Po zotavení se z něj stal obrovský hrdina. Od tehdejšího prezidenta Harryho S. Trumana obdržel Medaili cti. Film podle tohoto statečného hrdiny natočil roku 2016 Mel Gibson. Nese název Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny.
Zdroj: Allthatsinteresting.com, Desmonddoss.com
Autor: Markéta Mladá
