Brzy uplyne již 110 let od chvíle, kdy stanul první člověk na jižním pólu. O toto prvenství soutěžily ve stejnou dobu hned dvě expedice – norská, vedená Roaldem Amundsenem, a britská, v čele s Robertem Falconem Scottem.
Tento nevyhlášený závod nemohl mít rozdílnější soupeře. Amundsen byl ve značné finanční tísni a musel spoléhat hlavně na své zkušenosti, expedice vedená Scottem byla oproti tomu finančně i hmotně skvěle zajištěná.
Závod tak mohl začít. O to překvapivější bylo, když Scottova expedice Terra Nova dorazila na místo až třiatřicet dní po Amundsenovi, a navíc při zpáteční cestě zaplatili všichni životem. Jak je možné, že nakonec zvítězila Amundsenova „skromnější“ výprava oproti daleko lépe vybavené expedici Terra Nova?
Dobytí severního pólu
Počátek dvacátého století byl mezi polárníky ve znamení dobývání pólů. Norský polárník Roald Amundsen se stal národním hrdinou mezi polárními průzkumníky, když jako první proplul Severozápadním průjezdem od Grónska až do Nome na Aljašce.
Jeho další plány začaly směřovat na Arktidu a dobytí severní točny na lodi Fram. V roce 1909 byl však nucen všechny přípravy zrušit, jelikož přišla zpráva, že severní pól byl dobyt. Našel si tedy nový, o nic menší cíl. Jižní pól. O jeho dobytí a prozkoumání se mezi lety 1900 až 1905 neúspěšně pokoušelo již pět výprav.
Jelikož se bál, že by přišel o podporu sponzorů i veřejnosti, rozhodl se, že změnu plánu zveřejní až během cesty. Že místo k Arktidě plují směr Antarktida, oznámil i své posádce, až když loď Fram opouštěla poslední přístav. To bylo v červnu roku 1910.
Ve stejném roce vyplula k Antarktidě i druhá expedice, vedená jeho velkým konkurentem Robertem Scottem. Oba samozřejmě chtěli dosáhnout jižní točny jako první. Začal tak závod o čas.
Motorové sáně versus psí spřežení
Amundsen spoléhal na poznatky získané u Eskymáků, jako bylo použití psích spřežení a kožešinové oblečení. Mimochodem, se psy bylo počítáno i jako s potravou pro expedici.
Oproti tomu Scottova výprava měla to nejlepší možné vybavení na svou dobu. Měli vyrobeny speciální obleky, které ovšem nikdy neuschly, na rozdíl od kožešin. Expedice v nich často mrzla. Místo psů vsadili na motorové sáně a sibiřské poníky. Motorové sáně se však porouchaly již na začátku a poníci nezvládali náročný terén a drsné podmínky.
Dobytí jižní točny
Amundsen postavil základnu Framheim v Zátoce velryb a zvolil neznámou, zato kratší trasu než jeho protivník. Na druhý pokus se jeho expedici podařilo 14. prosince 1911 jižní pól dobýt.
Poražená expedice Terra Nova
Scottova výprava dorazila na jižní pól 17. ledna 1912. Členové expedice byli vyčerpaní a zmrzlí. Jak již bylo zmíněno, jejich technologicky moderní vybavení je zradilo. A jaké bylo nemilé překvapení, když zjistili, že je Amundsen předběhl. Zpáteční cestu k základnímu táboru bohužel nepřežili. Zemřeli na vyčerpání, hlad a omrzliny.
Amundsenovo vítězství mu přineslo velkou slávu, ale tato tragédie jeho triumf na dlouhou dobu poznamenala. Na počest obou polárníků nese celoročně osídlená výzkumná stanice na jižním pólu jméno Amundsen-Scott.
Osudná Arktida
Severní pól Amundsena přitahovat nepřestal. Začal se zajímat o letecký průzkum polárních oblastí. V roce 1926 provedl jako první člověk přelet vzducholodí nad severním pólem. O dva roky později se mu však Arktida stala osudnou. Při záchraně Nobilovy expedice se Amundsenův letoun zřítil do Barentsova moře. Jeho ostatky nebyly nikdy nalezeny.
Zdroj: en.wikipedia.org, epochaplus.cz, stoplusjednicka.cz
Autor: Michaela Pauerová
