Historie posmrtných masek je velmi dlouhá a v mnoha zemích se velmi liší. Jedno ale mají masky vždy stejné: jde o odlitek tváře, který má nějakým způsobem uctívat zemřelého.
Posmrtné masky se vyráběly ze dřeva, vosku, někdy dokonce z roztaveného zlata. Nejčastějším materiálem ale byla obyčejná omítka.
Tvář osoby se naolejovala, aby šla maska po odlití dobře sejmout. Na takto připravený obličej byl nalit materiál, který po zatuhnutí zůstal ve tvaru obličeje.
Egypťané věřili, že se duše vrací do svého těla
Mumifikace těl v Egyptě má mnoho významů, jedním z hlavních je fakt, že lidé zde dříve věřili, že se po smrti duše vrátí do svého těla.
Kdyby se rozpadlo, neměla by se kam vrátit a bloudila by světem. K mumiím přidávali i odlitky jejich hlav, aby duše své tělo poznala podle obličeje.
Za starých dob se masky vytvářely ze dvou kusů dřeva, později byly odlévány z nejrůznějších materiálů.
Ti nejbohatší panovníci si mohli dovolit mít posmrtnou masku odlitou ze zlata. Nejspíše nejznámější takto vytvořená maska je maska Tutanchamona.
Římané uctívali mrtvé s maskou na obličeji
Ve starověkém Římě měly masky nejen jiný význam, ale i proces výroby. Zatímco Egypťané odlévali masky na mrtvých tělech, v Římě si člověk masku vytvořil ještě během života.
A to zhruba ve věku svých čtyřiceti let, aby měl jistotu, že pokud se mu něco stane, bude jeho maska připravena.
Masky se nedávaly s mrtvými do hrobů, jak tomu bylo v jiných kulturách. Když nebožtíka pohřbívali, truchlili jeho příbuzní nad jeho tělem v kopiích jeho masky. Římané tím prokazovali mrtvému úctu.
Malíři a sochaři je používali jako předlohy
V mnoha zemích byly posmrtné masky používány k tomu, aby uctily mrtvé. Byly vkládány do rakví a hrobek k váženým panovníkům, ještě předtím ale byly mnohdy použity jako předloha pro umělce.
Na základě posmrtných masek tak vznikaly portréty a sochy na zakázku a měly mnohdy nevyčíslitelnou hodnotu.
Jelikož se masky z některých materiálů dochovaly velmi dobře i do dnešní doby, bylo na základě nich mnohdy možné určit, jak osoba během svého života zhruba vypadala.
Ačkoli posmrtné masky měly funkce různé a zacházelo se s nimi v průběhu let na různých místech všelijak, jedná se o relikvie, které jasně říkají, že byl mrtvý milován a někdo mu vytvořením masky vzdal poctu.
Autor: Šárka Cvrkalová
