Odbojové organizace se během druhé světové války vytvořily snad ve všech evropských zemích, kde nacisti převzali moc a perzekvovali nevinné občany. Úkoly odbojářů byly různé a vyžadovaly velkou dávku odvahy. Tu v sobě našla také sotva čtrnáctiletá Freddie Oversteegen se svou starší sestrou. Nevinné a krásné dívky se staly úspěšnými odbojářkami, které s nacisty neměly slitování.
V nizozemské vesnici Schoten se v roce 1925 narodila dívka jménem Freddie Oversteegen. Žila s rodiči velmi skromně, ale vždy se snažila pomáhat druhým.
Rodiče se rozvedli a Freddie se starší sestrou Truus vyrůstala v malém bytě s matkou, která byla zapřisáhlou komunistkou a svým dcerám vždy vštěpovala, aby vždy bojovaly proti nespravedlnosti a byly sociálně odpovědné.
Odjakživa byly zvyklé pomáhat druhým
I když žily v chudobě, ukrývaly před válkou židovské uprchlíky, ale když nacisti naplno vtrhli do Nizozemska, uprchlíci byli zajati a deportováni do koncentračních táborů. Obou sester se to velmi dotklo a začaly po vzoru matky bojovat proti nacistům v odboji.
Distribuovaly protinacistické noviny a brožury pro odboj, pomáhaly s doručováním zbraní a dokladů totožnosti pro uprchlíky. Kdo by taky podezíral dvě mladé dívky s copánky, že v košíku svého kola převážejí něco zakázaného.
Strach jim nic neříkal. Odvážné dívky si později začaly brát mnohem těžší úkoly. Například se postaraly o vypálení skladu munice nacistů. Jedna z nich odlákala hlídající vojáky a další sklad zapálila.
Nezalekly se ani nebezpečných úkolů
Brzy se naučily zacházet také se střelnými zbraněmi a výbušninami. Byly tak schopné vyhodit do vzduchu most, odříznout železniční spojení nebo jiné dopravní tepny a také zabíjet. Vraždění pro ně bylo velmi traumatizující, ale věděly, že jednají správně.
Obvykle se snažily nacistické vojáky sváděním vylákat do lesa, kde už čekali další příslušníci odboje, kteří nepřítele zastřelili. Nebyli to ale jen nacisti, koho sestry zabíjely, nýbrž také kolaborující Holanďané, kteří zradili vlastní zemi.
Smrt kamarádky je velmi zasáhla
S Freddie a její sestrou často operovala také dívka jménem Hannie, která byla později známá jako „dívka s rudými vlasy“. Kamarádky společně dokázaly v odboji opravdu mnoho, ale Hannie se bohužel svobody nedočkala.
Dostala se na list podezřelých osob, a když odmítla podepsat slib věrnosti Německu, musela v přestrojení utíkat. Nacisti ji však i s přebarvenými vlasy odhalili a pouhé tři týdny před osvobozením Nizozemska byla Hannie popravena.
Obě sestry, Freddie i Truus, tuto ztrátu dobré přítelkyně nesly těžce a neuměly přenést přes srdce, že o život přišla těsně před koncem války. Traumata spojená se zabíjením lidí si v sobě nesly celý život a o své činnosti v době války se snažily příliš nemluvit.
Rodinný život jim pomohl vyrovnat se s traumaty
Starší Truus se vdala za jiného odbojáře a měla s ním čtyři děti, nejstarší dceru pojmenovala Hannie. Pracovala jako umělkyně a vytvářela sochy inspirované odbojem. Její mladší sestra Freddie se s traumaty vyrovnávala hůře a dokázala o svém působení v odboji mluvit až ve stáří, kdy byl o sestrách natočen dokument.
Také ona se vdala a měla děti. Rodinný život jim oběma alespoň trochu pomohl utéct myšlenkami od hrůz války, které si prožily. Ocenění za svou odbojovou činnost se obě ženy dočkaly až v roce 2014, kdy jim nizozemský premiér udělil
Mobilizační válečný kříž.
Sestry měly mezi sebou až do smrti velmi významné pouto. Obě zemřely ve věku dvaadevadesáti let, Truus v roce 2016 a Freddie o dva roky později den před svými třiadevadesátinami.
Zdroj: en.wikipedia.org, history.com, theguardian.com
Autor: Karolína Stoczková
