Alžbětu Báthoryovou, přezdívanou „čachtická paní“, která brutálně vraždila mladé nevinné dívky a údajně se koupala v jejich krvi, všichni znají. Málokdo však ví, že v Čechách měla známá uherská hraběnka svou stejně krutou předchůdkyni. Přezdívalo se jí karlštejnská bestie.
Kateřina z Komárova byla česká šlechtična a usvědčená vražedkyně. Stala se nechvalně známá svým špatným zacházením s poddanými na statcích svého manžela. Spoustu z nich velmi brutálním způsobem zavraždila. Nakonec byla odsouzena za vraždu čtrnácti nevolníků. Ve skutečnosti její řádění nepřežilo mnohem více lidí.
Výhodný sňatek
Krásná Kateřina pocházela z nepříliš významného rodu drobných statkářů z Komárova. Nástup k moci a významný společenský vzestup se jí povedl až díky sňatku. Vzala si o mnoho let staršího karlštejnského purkrabího Jana Bechyně z Lažan, jehož rod byl mnohem významnější. Jan Bechyně vlastnil statky v Pičíně na Příbramsku. Jelikož svůj úřad musel zastávat na Karlštejně, jeho panství začala spravovat právě jeho žena Kateřina.
Poddaným tak nastaly velmi těžké časy. Kateřina zneužívala své nově nabyté moci a také toho, že manžel byl kvůli své práci většinu času mimo domov. Manželka karlštejnského purkrabího začala služebnictvo velmi krutě a tvrdě trestat.
Nešetřila ani těhotné
Její nelidské řádění musely snášet především ženy. Jednu ze služebných ubila pohrabáčem, další prohodila záchodovým otvorem do hlubokého příkopu. Záchvatům zlosti se nevyhnuly ani těhotné děvečky. Kázala je bít, až některé z nich ubila k smrti. Jiné stahovala z kůže, dřela kovovým kartáčem a do ran jim následně sypala sůl.
Při pohledu na krev si Kateřina libovala. V této souvislosti se o ní často mluvilo jako o „krvavé Kateřině“. To, že služebné často vláčela za vlasy, byl ještě nejmenší trest. Nešetřila ani zvířata. Kočku, která jí zničila krajky, nechala stáhnout z kůže. Zaživa.
Její „zacházení“ nepřežilo zřejmě až třicet nešťastníků a nešťastnic. Ti, kteří mučení urozené paní Kateřiny přežili, si následky nesli po celý život. Nepomohlo ani to, když se se služebnictvem přestěhovala na Karlštejn ke svému manželovi. Své poddané týrala dál.
Její řádění naštěstí nezůstalo bez povšimnutí. Doneslo se až ke karlštejnskému děkanovi, kterým v té době nebyl nikdo jiný než Václav Hájek z Libočan. Později autor známé kroniky. Když odhalil pravou tvář krásné Kateřiny, ihned se vším pospíchal za jejím manželem.
S tím měl však dlouhodobě neshody, a Jan Bechyně tak vše považoval za pouhou provokaci. Podal proto na děkana žalobu u komorního soudu v Praze, kterému příslušelo vyšetřování feudálních přečinů. 12. prosince 1533 započaly výslechy svědků.
Svědci však nejprve ze strachu popsali Kateřinu jako vlídnou a hodnou paní. Až na jednoho. Tím byl příbuzný jedné z obětí, který byl pražským občanem, a Kateřina se mu proto nemohla později mstít. Jeho výpověď povzbudila i ostatní a ti šli s pravdou ven.
Kateřina se nakonec přiznala k vraždě čtrnácti osob. Její manžel byl v šoku. Byla odsouzena k umoření hladem v jedné z věží Pražského hradu zvané Mihulka (dnes Prašná věž). Vsadili ji tam 27. února 1534 a o necelý měsíc později zde také zemřela.
Poslední oběť „krvavé“ Kateřiny?
Dva dny po její smrti náhle umírá i tehdejší předseda komorního soudu Vojtěch z Pernštejna, který Kateřinu nechal do věže vsadit. Jednalo se o pouhou náhodu? Smrt soudce vyvolala totiž řadu spekulací. Přišla si pro něj Kateřina ze záhrobí, aby se pomstila?
Jan Bechyně byl po nějakém čase od smrti své ženy jmenován nejvyšším zemských písařem. V tomto úřadě setrval až do své smrti v roce 1547.
Zdroj: en.wikipedia.org, zivotopis.osobnosti.cz, stoplusjednicka.cz
Autor: Michaela Pauerová
