Harmonická domácnost ve třech s manželkou i milenkou pohromadě. To je asi sen mnoha mužů. Tento způsob soužití už spousta lidí vyzkoušela, málokomu však milostný trojúhelník vyšel. A své o tom věděl i nejvyšší představitel sovětského Ruska a později Sovětského svazu Vladimir Iljič Lenin.
Ruský revoluční vůdce Lenin miloval dvě ženy. Svou manželku Naděždu Krupskou a francouzsko-ruskou komunistku Inessu Armandovou.
Navzdory soupeření mezi těmito dvěma ženami si prý všichni tři užívali upřímných a srdečných vztahů a vytvořili v podstatě rodinu. Přesto jim tento model nakonec nevyšel. Protože sdíleli stejné názory, ideály a po několik let dokonce i byt v Paříži, říkalo se jim „revoluční trojúhelník“.
Po návratu z vyhnanství na Sibiři Lenin a jeho žena Naděžda neváhali a emigrovali do Evropy. Oba byli zcela oddaní bolševickým ideálům, a tak cestovali po evropských státech a účastnili se mnoha levicových setkání a aktivit.
Seznámení s milenkou
S krásnou Inessou Armandovou se Lenin seznámil v roce 1910. Tehdy žil se svou ženou Naděždou Krupskou v exilu v Paříži jako hlava bolševické skupiny ruských revolucionářů. Soudruzi se často scházeli v místní kavárně, kde diskutovali a pořádali různé přednášky.
Právě tehdy se k nim přidala kolegyně a revolucionářka Inessa Armandová. Krásná šestatřicetiletá žena s kaštanovými vlasy a zelenýma očima Lenina doslova uhranula. Byla členkou francouzské komunity v Moskvě a do Paříže utekla před ruskou policií.
Leninova milenka měla pět dětí
Inessa Armandová měla čtyři děti se synem rusko-francouzského podnikatele. Později však utekla s manželovým bratrem a počala s ním další dítě. Nový partner byl aktivním revolucionářem, a Inessa se proto do politiky také zapojila.
Kvůli tomu byla několikrát vězněna. Zatímco byla ve vězení či v exilu, o děti se staral její tolerantní manžel. Po jeho smrti se vrátila do Francie a ve svém politickém úsilí nepolevila ani zde.
Inessa Armandová plynně ovládala čtyři jazyky a měla organizační talent. Lenin si proto brzy uvědomil, jak je pro jeho věc důležitá. Jejich úzká spolupráce na společném cíli tak brzy vedla k milostnému vztahu.
Netrvalo dlouho a Naděžda Krupská jejich vztah odhalila. A zachovala se opravdu nečekaně – svému muži nabídla, že milence vyklidí pole.
Obě ženy se nakonec spřátelily
Lenin ji však požádal, aby zůstala. Přeci jen byla jeho věrnou manželkou již dlouhých jedenáct let. A mimoto oddanou revolucionářkou a důvěryhodnou asistentkou.
Přes přirozené soupeření o náklonnost bolševického vůdce se oběma ženám podařilo navázat přátelství. Inessa se přistěhovala do jejich pařížského bytu i s dětmi. S těmi jí prý Naděžda ráda pomáhala. Ženy si také rozdělily péči o domácnost i manžela.
Milostný trojúhelník Lenin ukončil a dal přednost věrné manželce
Nakonec se však Lenin rozhodl, že ve třech dále žít nelze a že ženu může mít pouze jednu. Inessa z rozchodu šťastná nebyla, ale Leninovi a revoluci zůstala věrná až do konce života.
V roce 1917 se s Leninem a jeho manželkou společně vrátili do Ruska. Poté se však jejich cesty rozešly. Alespoň tedy co se milostné úrovně vztahu týče.
Po Velké říjnové socialistické revoluci, které se Inessa aktivně účastnila a kdy se Lenin dostal k moci, pokračovala dál v podpoře rodícího se Sovětského svazu a zastávala v něm důležité posty. S Leninem byli stále v kontaktu.
Po velkém vyčerpání pak Inessa odjela do sanatoria na Kavkazu. Zde se však nakazila a v roce 1920 ve svých šestačtyřiceti letech zemřela na choleru.
Lenin byl ze smrti své bývalé milenky zdrcen
Státní pohřeb Inessy Armandové se konal 12. října 1920 na Rudém náměstí. Časopis Russia Beyond zveřejnil výpovědi revolučních aktivistek, které se pohřbu zúčastnily. Jedna z nich vzpomínala: „Když jsme sledovali rakev, Lenin byl k nepoznání.“
„Šel se zavřenýma očima a stěží stál na nohou,“ uvedla další z aktivistek. „Celé jeho tělo vyjadřovalo tolik zármutku,“ dodala.
Lenin svoji milenku přežil o pouhé čtyři roky. Zemřel v lednu roku 1924 po mrtvici. Poslední z „revolučního trojúhelníku“, věrná Leninova manželka a pomocnice Naděžda Krupská, zemřela v Moskvě v roce 1939.
Zdroj: Russia Beyond, The Guardian
Autor: Michaela Pauerová