Že ženy doprovázely armády, nebylo tak neobvyklé, jak by se mohlo zdát. Minimálně do počátku 18. století bylo vcelku běžné, že s vojáky cestovaly i jejich rodiny. Armáda tak ve svých táborech kolikrát čítala více žen a dětí než samotných vojáků.
Když se řekne markytánka, i díky známé písničce si asi většina z nás vybaví ženu lehčích mravů, poskytující své služby vojákům. Ačkoli i takovéto ženy bychom dříve v armádě nalezli, význam markytánek zde byl docela jiný. A je nutné říci, že se tyto ženy u vojáků těšily veliké úctě.
Předpokládá se, že tradice markytánek odstartovala v osmnáctém století ve francouzských armádních plucích. Francouzský název pro tyto ženy byl vivandière později také cantinière. Šlo o výraz pro ženy připojené k vojenským jednotkám, které vojákům prodávaly víno a nabízely lepší kuchyni, než mohla nabídnout armáda.
Úlohu markytánů měli nejprve muži
Až do počátku francouzské revoluce, tedy téměř do konce osmnáctého století, tato výsada patřila mužům. V armádě byla zvláštní skupina osmi privilegovaných vojáků, kteří měli zákonné právo prodávat ostatním v armádě jídlo, víno, tabák, psací papír, inkoust a další drobnosti.
Zpočátku se markytánkami stávaly ženy vojáků
Jelikož sloužící vojáci (markytáni či vivandieři) byli často zaneprázdněni svými vojenskými povinnostmi, plukovníci vše vyřešili jinak. Dali jim povolení uzavřít sňatek a předat své soukromé podnikání manželkám.
Jejich ženy, které často začínaly jako jakési podporovatelky, se tak staly zásadní součástí armády. Francouzská armáda tak jako první poskytla doprovázejícím ženám jasnou úlohu.
Úloha markytánek vlastně snižovala riziko útěku vojáků
Ze strany armádního velení to byl rafinovaný krok. Vojáci jen zřídkakdy dostávali jídlo, pití a další věci nad rámec základních dávek. Pokud by tyto věci nedostávali v táboře, byli by nuceni si je obstarávat mimo tábor a hrozilo by riziko dezerce. Markytánky je díky své činnosti vlastně v táboře držely.
Zdroj: Roger Fenton, Public domain, via Wikimedia Commons
Markytánky se staly žijící legendou
Největší rozkvět role markytánek zaznamenala během napoleonských válek. Jejich práce nezahrnovala pouze prodej jídla, pití a základních potřeb vojákům. Ošetřovaly také raněné a nemocné a obecně posilovaly morálku vojáků.
Markytánky byly i válečnými hrdinkami
Spousta z nich si získala slávu svým hrdinstvím na bojišti. Vojákům poskytovaly jídlo a pití přímo pod palbou (v tu chvíli samozřejmě zdarma). Když bylo potřeba, některé z nich neváhaly a bojovaly po boku mužů. Za své heroické činy pak byly vyznamenány francouzskou armádou.
Markytánka musela být vdaná za vojáka
Pokud jejich muži padli v boji, markytánky se většinou snažily vdát za jiného vojáka. Důvod byl jasný, nechtěly přijít o své výnosné podnikání.
Zdroj: Unidentified photographer, Public domain, via Wikimedia Commons
Markytánky ve francouzské armádě sloužily až do počátku první světové války. Tehdy přišlo rozhodnutí shora, že ženy nahradí vojenští veteráni. Důvodem bylo, že prý markytánky vojáky moc rozptylují, a nemají proto v armádě co dělat.
Praxe markytánek byla napodobována i jinde ve světě
Obdobu francouzských markytánek bychom nalezli i v dalších světových armádách. V dobách americké občanské války podporovaly muže tzv. dcery pluku. Bez obdobných služeb by se neobešly ani armády Španělska, Itálie a další. A pak, že ženy a válka nejdou dohromady.
Zdroj: en.wikipedia.org, army.mil, messynessychick.com, what-when-how.com
Autor: Michaela Pauerová
