Markýz de Sade byl svého času jedním z nejprodávanějších spisovatelů, přesto dodnes zůstává vnímán jako kontroverzní osobnost už jen tím, že jeho příjmení inspirovalo výraz pro člověka libujícího si v utrpění, bolesti a ponížení druhých. Jaký byl tento muž, jehož románům nemohl přijít na jméno třeba Napoleon Bonaparte?
Markýz de Sade žil v době teroru, na konci 18. století, ve stínu krvavé gilotiny. Jeho zločiny rozhodně nemohly projít bez povšimnutí.
Během svého života byl shledán vinným ze sodomie, znásilnění, mučení, bičování, věznění mladých dívek na svém zámku a otrávení pěti prostitutek španělskou muškou. I tak se vyvlékl z trestu smrti. Z vězení ale už nikoliv.
Za mřížemi a zdmi blázinců strávil více než třicet let. Ani jeho rodina se ho příliš nezastávala. Naopak ho zavírala, protože se bála ostudy.
Za revoluce byl osvobozen, ale nebylo mu to nic platné. Napoleon Bonaparte jeho knihy odsoudil
Během francouzské revoluce byl osvobozen a stál u některých významných událostí.
Jenže to netrvalo dlouho. Napoleon Bonaparte nebyl zrovna jeho fanouškem a nařídil jeho knihy zlikvidovat.
Tvrdil, že markýzova představivost je zkažená a jeho díla odporná.
Měl na mysli tituly Justina aneb prokletí ctnosti, Filozofie v budoáru aneb rozhovory o výchově mladých slečen, Julietta aneb zdar neřesti, Nová Justina a 120 dnů Sodomy.
Všechny vyšly ke konci 18. století a staly se materiálem pro cenzuru až do 20. století.
Kvůli jejich obsahu si mnozí mysleli, že byl de Sade nepříčetný. Nedokázali pochopit, jak někdo může psát o orgiích, krutosti během milostného aktu a nezvyklých sadistických choutkách.
Psychické onemocnění ale lékaři u de Sadeho vyvrátili. Přesto dožil v blázinci v Charentonu.
Velká inspirace pro popkulturu
Někteří čtenáři považují de Sadeovy knihy za jakési ospravedlnění zločinů, kterých se dopustil.
Na druhou stranu existují důkazy o tom, že byl milujícím manželem a otcem. Psal totiž dojemné dopisy své ženě, dvěma synům a dceři.
Až v 60. letech minulého století bylo jeho dílo rozšířeno. Stal se inspirací pro dekadentní básníky a další umělce, které fascinovalo jeho dílo i život.
Objevila se tedy sorta lidí, pro něž byl hrdinou a mučedníkem.
Jeho pohled na lidské tělo dále ovlivnil například Pabla Picassa, Salvadora Dalího nebo Alfreda Hitchcocka.
Autor: Šárka Blahoňovská
