V roce 1943 se uprostřed hrůz holocaustu v jednom z koncentračních táborů zrodil módní salon. Pro skupinu 40 švadlen uvězněných v Osvětimi znamenala schopnost vytvářet špičkovou módu, rozdíl mezi životem a smrtí. U švadlen židovského původu si oblečení nechávaly šít nejen manželky nacistických důstojníků, ale i berlínská smetánka.
Britská historička Lucy Adlington na zmínku o krejčovském studiu v Osvětimi narazila úplnou náhodou. Informací bylo velmi málo. Začala proto hledat stopy, aby zjistila více o vězenkyních z tábora smrti zaměstnaných jako švadleny.
Zapomenuté osvětimské švadleny
Po dlouhém pátrání mohla na světlo světa přinést příběh o těchto „zapomenutých“ švadlenách. Dohledat přeživší ženy po tolika letech bylo velmi náročné. Zpočátku měla pouze jejich křestní jména.
Poslední přeživší švadlena
Poté, co publikovala knihu založenou na dosavadních poznatcích, se začaly ozývat rodiny osvětimských švadlen, které své příbuzné v příběhu poznaly. Dokonce se v San Franciscu setkala s přeživší krejčovou Bertou Kohútovou, která jí celý příběh pomohla doplnit. Ta v osvětimském módním salonu strávila druhou polovinu svého pobytu v Osvětimi – 500 dní.
Salon vznikl na přání Hedwig Höss
Módní salon za branami Osvětimi zformovala Hedwig Höss, manželka nacistického velitele tábora smrti. Ta nejprve požádala svého manžela o vězenkyni, která by jí vypomáhala s šitím. K ruce dostala šikovnou slovenskou Židovku Marthu Fuchsovou. Oblečení jí brzy začaly závidět manželky dalších důstojníků SS a žádaly ji, aby jim Martha také něco ušila.
Práce v krejčovské dílně byl způsob, jak přežít
Hedwig se proto rozhodla vytvořit krejčovskou dílnu v jedné z osvětimských administrativních budov a zaměstnat v ní další švadleny. Požádala Marthu, aby vybrala další šikovné vězenkyně. Z módního salonu brzy vzniklo útočiště pro další židovské ženy. Martha chtěla zachránit co nejvíce žen.
View this post on Instagram
Dlouhá čekací listina
Salon se stal známým jako „Obere Nähstube“ a ženy zde šily haute couture pro nacistickou elitu. Sláva salonu se brzy rozšířila a vysoce postavené ženy z Berlína čekaly až šest měsíců na oděvy od švadlen z Osvětimi.
V salonu pracovalo asi čtyřicet žen, většinou slovenských Židovek. Měly více práce, než dokázaly zvládat, ale bylo s nimi zacházeno relativně dobře. Především proto, aby podávaly efektivní výkon.
Švadleny nešly do plynu
Nemusely bojovat o denní příděly jídla, příležitostně byly odměněny cukrem či balíčkem jídla od manželek důstojníků SS. Směly jednou za týden do sprchy a mohly si i prát oblečení, aby nechodily špinavé. A především se nemusely účastnit výběrů do plynové komory.
Materiál pro šití získávali z pravidelných návštěv „Kanady“ – skladů v Březince, kde vězni třídili a prohledávali oblečení a věci příchozích Židů.
Historička Lucy Adlington osvětimský módní salon popisuje jako anomálii, která byla v ostrém kontrastu se zvěrstvy páchanými nacisty v táboře smrti. „Nacisté vždy chápali sílu oblečení, od uniforem po vysokou módu. Neštítili se však nosit židovské výtvory z látek přešitých z oblečení, které na sobě předtím nosili Židé. Neštítila se toho ani Magda, manželka Josepha Goebbelse,“ svěřuje Adlington pro Deutsche Welle.
Bojovaly i v hnutí odporu
Některé švadleny tajně pomáhaly v hnutí odporu pomocí svých relativně privilegovaných pozic. Komunikovaly s lidmi mimo tábor, sbíraly a distribuovaly léky a kradly, co mohly.
Měly přístup k novinám a občas mohly i tajně poslouchat rádio. Hlavní švadlena Martha Fuchsová se dokonce chystala na útěk z Osvětimi, aby okolnímu světu podala svědectví o zvěrstvech nacistů.
Když se k Osvětimi blížila Rudá armáda, švadleny se připravovaly na evakuaci tábora. Připravovaly oblečení pro ostatní na nadcházející pochod smrti do Ravensbrücku, který se konal v chladném lednu.
Díky práci v osvětimském módním salonu přežila i Berta Kohútová, které se do dílny podařilo dostat i svou sestru Katarínu. Přežila pochod smrti a dočkala se osvobození. Po válce se provdala za přeživšího holocaustu a měla s ním dva syny. V osmdesátých letech emigrovala do USA.
Poslední přeživší zemřela letos
Berta Kohútová, poslední přeživší z osvětimského šicího salonu, zemřela letos v únoru ve věku nedožitých sto let. Její syn řekl pro The Times of Israel: „Byla v Osvětimi tisíc dní a vždy říkala, že každý den mohla tak tisíckrát zemřít.“
Zdroj: timesofisrael.com, Deutsche Welle – dw.com
Autor: Michaela Pauerová
