Hessy Taft, se narodila v roce 1934 v Berlíně jako Hessy Levinsons. Dcera lotyšských Židů přišla na svět krátce poté, co Adolf Hitler převzal kontrolu nad Německem. Díky poněkud nebezpečnému žertu německého fotografa se malá dívka stala součástí nacistické propagandy. Její tvář byla zobrazována jako příklad dokonalého árijského dítěte.
Lotyšští novomanželé Jacob a Pauline Levinsons přišli v roce 1928 do Berlína. Oba byli vystudovaní operní zpěváci. Jacob Levinsons získal místo v berlínské opeře a přijal umělecké jméno Yasha Lenssen.
S nástupem Hitlera k moci a nárůstem antisemitismu v Berlíně však Jacob o práci přišel. Stal se poté zástupcem farmářské firmy, ale rodina byla v té době prakticky bez peněz, a k tomu v očekávání narození potomka. V malém jednopokojovém bytě porodila Pauline 17. května 1934 dceru. Dali jí jméno Hessy.
Fotil ji přední německý fotograf
Holčička byla velmi krásná. Když jí bylo půl roku, rozhodli se rodiče nechat ji vyfotografovat. Matka ji vzala k jednomu z nejlepších fotografů v Berlíně, Hansi Ballinovi. Z krásné fotky byli oba rodiče nadšeni a doma si ji ihned vystavili.
Mysleli si, že obrázek je jen soukromá rodinná fotka
O sedm měsíců později přišla žena, která k nim chodila na výpomoc, s překvapivou zprávou. Viděla prý Hessy ve městě na obálce časopisu. Rodiče tomu zpočátku nechtěli věřit. Mysleli si, že se žena spletla, protože takhle malé děti mohou vypadat podobně.
Tváří nacistické propagandy
Pomocnice se však vrátila s populárním rodinným nacistickým časopisem Sonne ins Haus (Slunce v domě). Titulní straně časopisu vévodila fotografie jejich Hessy. Rodiče byli zděšení. Jejich židovská dcerka byla na titulní straně časopisu, který vychvaloval Hitlerovy činy.
Ze sta dětí si jako dokonalého Árijce vybrali Židovku
Poté, co Levinsonsovi kontaktovali Hanse Ballina, zjistili, že jejich dcera zvítězila v nacistické propagandistické soutěži o nejkrásnější árijské dítě. Soutěži, kterou vyhlásil sám Joseph Goebbels. Fotograf byl prý vyzván, aby do soutěže dodal svých deset nejlepších snímků.
Hans Ballin věděl, že holčička, kterou fotil, byla Židovka. Snímek však poslal do soutěže záměrně. Chtěl tím dokázat celou absurditu myšlenky o nadřazené árijské rase a ukázat, že nacisté nepoznají rozdíl mezi árijským a židovským dítětem.
V následujících týdnech byl obrázek všude
Fotografie ideálního árijského dítěte se ze stránek časopisu brzy rozšířila dál. Dostala se na pohlednice, do reklam a zdobila i výkladní skříně.
Rodiče se báli důsledků fotografova „vtipu“
Nechtěli ani domýšlet, jaký by byl jejich osud, kdyby nacisté zjistili pravdu o původu dítěte. Rodina proto v roce 1938 uprchla do Paříže a později přes Španělsko a Portugalsko až na Kubu.
Po letech na Kubě se v roce 1949 přestěhovali do Spojených států. Nejbližší rodina tak holokaust přežila, příbuzní z Lotyšska však byli nacisty vyvražděni.
Osud dívky z fotografie
Hessy Levinsons studovala chemii na Barnard College a jako postgraduální studentka na Columbia University. Zde se seznámila se svým budoucím manželem, učitelem matematiky Earlem Taftem.
V roce 1959 se za něj provdala a mají spolu dvě děti a nyní již čtyři vnoučata. Později se stala profesorkou chemie na St. John’s University. V roce 2016 odešla do důchodu.
Jeruzalémský Jad vašem
Svůj příběh svěřila památníku obětí a hrdinů holokaustu Jad vašem. Součástí památníku je největší a nejobsáhlejší archiv dokumentů o holokaustu na světě.
V rámci kampaně shromažďování dokumentů vyzývá lidi, kteří mají k dispozici jakýkoli materiál související s holokaustem, aby ho instituci předali. Díky rozsáhlému archivu pak budou dokumenty uchovány pro další generace.
Hessy Taft navštívila památník se svým manželem a předala do archivu jedinečný dárek – zmiňovaný nacistický časopis s ní jako ideálním árijským dítětem na obalu. K němu pak připojila svůj pozoruhodný příběh.
Na jejich otázku, jak se cítí jako dítě z židovského plakátu v časopise nacistické propagandy, řekla: „Cítím pocit pomsty, dobré pomsty.“
Když se jí v Jad vašem zeptali, co by dnes řekla fotografovi, který ji přihlásil do soutěže, Hessy odpověděla: „Řekla bych mu, jsi dobrý, že si na to měl odvahu.“
Zdroj: The Washington Post, Yad Vashem
Autor: Michaela Pauerová
