Pietro Aretino se narodil v roce 1492. Jeho otcem byl výrobce bot, který ale rodinu opustil, aby se stal vojákem. Proto, když si jeho matka vzala místního šlechtice, Pietro ho s radostí přijal za toho, kdo ho vychovával.
Aretino se ve světě proslavil především tím, že psal nemravné povídky a příběhy pro dospělé. Celý jeho život ale provázely satiry a humorná psaní, která ho mnohokrát dostala i do problémů.
Je tedy nakonec vcelku ironické, když můžeme říci, že Pietro Aretino se nakonec stal obětí vtipu. Zemřel totiž poté, co si vyslechl jeden zvláště nemravný vtip své sestry.
Nejprve chtěl malovat, zjistil ale, že jeho talent je jinde
Aretino se zpočátku snažil stát malířem. Za tímto cílem také opustil domov a skončil v Římě, kde na něho na čas dohlížel patron malíře Raphaela.
Aretino si ale po čase uvědomil, že malování není zrovna to, čím by se mohl v budoucnu živit. Nebyl v tom příliš dobrý, navíc začal objevovat zálibu v psaní.
To, co ho proslavilo úplně poprvé, bylo satirické dílo zaměřené na kritiku bohatého obyvatelstva Říma, a dokonce samotného papeže Lea X.
Ten přijal jeho dílo kupodivu se smíchem. Pietro Aretino se tak dostal do povědomí místního obyvatelstva a získal přezdívku Zhouba knížat. V psaní pokračoval, přidával víc a víc kritiky a začal se také zaměřovat na tvorbu erotické literatury.
Když po smrti papeže Lva X. nastoupil Klement VII., byl Aretino vyhoštěn ze země za zesměšňování autorit. Navíc byl také nějaký čas stíhán, a jeho život se tak stal útěkem před zákony.
Zákony ho nedostihly, smích ano
Aretino cestoval po Itálii a ukrýval se před nájemnými vrahy, kteří byli vysláni za jediným úkolem: zbavit se muže, který si dovolil zesměšňovat ve svých nemravných dílech vůdčí pozice.
Skrýval se u nejrůznějších aristokratů, kterým často sloužil, psal pro ně, dokonce neměl problém kvůli penězům občas někoho vydírat psaným textem.
Nakonec skončil jeho život na oslavě jeho sestry v roce 1556. 21. listopadu toho roku zaslechl z úst sourozence tak nemravný vtip, že se začal smát, až přepadl ze židle a způsobil si smrtelná zranění.
Jiná verze dokonce tvrdí, že se udusil, protože se smál tak moc, až mu zaskočily vlastní sliny. Co je pravděpodobnější si můžeme pouze domýšlet.
Ať už to nakonec bylo jakkoli, historici se shodují na tom, že to, co Pietra Aretiho nakonec zabilo, byl přece jen smích.
Autor: Šárka Cvrkalová
