Pokud byste zaslechli historku o tom, jak rozhořčení obyvatelé spáchají kanibalismus na svém ministerském předsedovi, nejspíše byste předpokládali, že se to událo v nějakém zapomenutém koutu světa či v době nejhlubšího středověku. Omyl. Tento příběh se skutečně stal v Nizozemsku v 17. století.
Počátek raného novověku se v Evropě nesl především ve znamení válek a revolucí. Habsburkové bojovali ve třicetileté válce proti protestantům, Angličané sami proti sobě v občanské válce, a Francie se snažila prosadit mezi ostatními velmocemi.
Republika na pozadí válek
Ani pro zemi tulipánů nebylo 17. století zrovna jednoduché. Vzhledem k tomu, že se jim předtím značně dařilo, začala být jejich rozpínavost trnem v oku ostatním národům. Nejvíce však Anglii a Francii, které se s Nizozemím začaly přetahovat o námořní nadvládu a o některé kolonie.
V této době akorát dostudovával na univerzitě mladý muž jménem Johan de Witt. Měl inteligenci, schopnosti a zkušenosti z diplomacie. S jeho pomocí byl po smrti prince Viléma II. Oranžského v Nizozemsku vytvořen republikánský režim.
Zanedlouho byl Witt zvolen takzvaným velkým penzionářem, což byla tamější nejvyšší politická funkce, něco jako prezident či premiér.
Premiér v nešťastné době
Rok 1672 je v nizozemských dějinách známý jako „rampjaar“ neboli rok katastrofy. Tehdy Ludvík XIV. otevřeně zaútočil i se svými spojenci na Nizozemí.
Ačkoliv by Witt velmi zdatný politik a zavedl mnoho pro Nizozemsko významných reforem, lidé začali být z válek unavení. Vinu přirozeně svalovali na muže ve svém čele. Místo něj chtěli, aby se vrátila zpět monarchie.
Witt na své funkci nelpěl a přemýšlel, že rezignuje. Jeho rozhodnutí ještě urychlil atentát, který byl na něj spáchán. To však rozzuřené občany neuspokojilo.
Chování davu bylo neuvěřitelné
Místo toho se proti němu spikli i lidé ve vedení státu. Zatkli jeho bratra a odsoudili jej ve vykonstruovaném procesu k vyhnanství. Johan de Witt šel pro bratra do vězení, kde mu měl pomoci se s přípravou na cestu. Při opuštění vězení je oba ale chytila skupina nespokojených občanů.
Lidé v lynčujícím davu samozřejmě dělali to, co jim jde nejlépe — začali se chovat jako šílenci. Oba muže začali fyzicky napadat, a nakonec je oběsili před věznicí.
Došlo ke kanibalismu?
Později začaly ale prosakovat ještě znepokojivější zprávy. Někteří účastníci této hrůzné události se začali chlubit, že si odnesli části těl z obou bratrů, které následně snědli.
Jeden muž dokonce tvrdil, že takto zkonzumoval oční bulvu. Zda je to pravda, nebo zda se jednalo o tehdejší městskou legendu, už dnes těžko posoudíme. Tak či tak je to jedna z největších skvrn v nizozemské historii.
Zdroj: Dutchreview.com, Medium.com
Autor: Markéta Mladá
