Silné otoky na krku, v podpaží a ve slabinách, vysoké horečky, zimnice, malátnost. Zanícené uzliny se vyznačovaly charakteristickou černou barvou. Tzv. černá smrt, tedy morová epidemie, zasáhla ve středověku miliony lidí.
K rozšíření epidemie údajně přispělo rozhodnutí papeže Řehoře IX., který nařídil systematické hubení koček, přirozených predátorů morových roznašečů – krys. Co ho vedlo k tomuto zvláštnímu nařízení?
Hugo ze Segni
Původní jméno papeže Řehoře IX. znělo Hugo ze Segni. Narodil se ve střední Itálii do rodu Conti di Segni. Po studiích pracoval jako vyslanec v Německu, kde navázal přátelské styky s římským císařem Fridrichem II. Štaufským. Poté působil jako papežský vyslanec v severní Itálii.
Papežem byl zvolen v roce 1227 a je o něm známo, že se vyznačoval podporou řeholních řádů (cisterciáci, dominikáni, františkáni). Za jeho vlády se stalo pravidlem, že biskupové musí pravidelně navštěvovat papeže a informovat ho o své diecézi.
Za doby jeho působení ve Vatikánu začínaly po celé Evropě čarodějnické procesy, v nichž byli nepohodlní obyvatelé nařčeni z nejrůznějších způsobů uctívání Ďábla.
O kočkách jako Ďáblových stvořeních se Řehoř IX. doslechl z pověsti o satanských kultech v Německu od obávaného inkvizitora Konráda z Marburgu.
Oběti za použití nejkrutějších mučicích nástrojů vypověděly, že černý kocour symbolizuje převtělení samotného Satana.
Kočka jako ztělesnění Satana
Tehdejšího papeže zjištění natolik znepokojilo, že 13. června roku 1233 vydal listinu Vox in Rama. V listině je uvedeno, že Satan je z poloviny kocour a bere na sebe kočičí podobu, zejména při satanistických obřadech a rituálech.
Katolíci po celé Evropě tedy začali masově vybíjet kočky, čímž údajně způsobili úbytek přirozených predátorů krys. Ty přenášely blechy, které šířily morové bakterie Yersinia pestis.
Ačkoliv byla tzv. černá smrt teprve na počátku, vybíjení koček mohlo přispět k nekontrolovatelnému šíření onemocnění a následné morové epidemii.
Autor: Adéla Vocetková
