V roce 1485 zachvátila Anglii záhadná nemoc. Podle hlavních příznaků byla pojmenována potivá horečka, anglický pot nebo latinsky Sudor anglicus. Nástup příznaků byl velmi rychlý a smrt často přicházela v rozmezí několika hodin. Příčina nemoci dodnes zůstává neznámá.
Potivá horečka byla velmi nakažlivá a rychle se šířila, prakticky ihned tak propukla v epidemii, která se z Anglie rozšířila i do kontinentální Evropy. Poslední ohnisko nemoci bylo zaznamenáno v roce 1551, poté nemoc zřejmě vymizela.
Mezi lety 1485 a 1551 se epidemie v Anglii objevila pětkrát. Epidemie potivé horečky byla omezena na Anglii, s výjimkou let 1528 až 1529, kdy se rozšířila i na evropský kontinent. Zde se objevila v Hamburku a Calais, prošla do Skandinávie, Litvy, Polska, Ruska a Nizozemska.
Epidemie byly velmi závažné s vysokou úmrtností, lidé zemřeli už několik hodin po zasažení. Jednalo se o letní ohniska nákazy.
Onemocnění popsal lékař John Caius, který praktikoval v Shrewsbury v roce 1551, kde nemoc propukla. Jeho zpráva je tak hlavním historickým zdrojem o této nákaze.
Příznaky nemoci
Nemoc začínala zimnicí, bolestmi hlavy, závratěmi a těžkým vyčerpáním. Do jedné až tří hodin se pak objevilo prudké a silné pocení doprovázené bolestmi hlavy, deliriem a zrychleným pulzem. Smrt nastávala do tří až osmnácti hodin od vypuknutí příznaků.
Pokud pacient přežil dvacet čtyři hodin, obvykle se úplně zotavil. Prodělat nemoc neznamenalo získání imunity. Nebylo neobvyklé, že pacienti nemoc prodělali několikrát. Každá epidemie v konkrétní lokalitě netrvala déle než několik týdnů.
Nemoc si vybírala vyšší vrstvy obyvatel
Pozoruhodnou charakteristikou nemoci bylo, že zasahovala převážně bohaté, mladé a silné. Královské domácnosti, akademické instituce, vévodové, starostové, biskupové – to byly její hlavní oběti.
Vědci se domnívají, že chudí mohli mít jako zbraň to, že byli již od dětství vystavováni více chorobám, a na rozdíl od těch bohatších tak měli silnější imunitní systém.
Nemoc nevynechala ani královskou rodinu
Nemoc si tedy oběti vybírala i mezi vysoce postavenými anglickými šlechtici a nevynechala ani královskou rodinu.
Pravděpodobně zapříčinila smrt Artura Tudora, prince z Walesu, bratra Jindřicha VII. Tudora, tehdejšího vládce Anglie a prvního panovníka rodu Tudorovců.
Dále také Henryho Brandona, vévodu ze Suffolku i jeho bratra Charlese, který zemřel jen hodinu po svém bratrovi. Naopak druhá manželka dalšího krále Jindřicha VIII., Anna Boleynová je známá jako přeživší této epidemie.
O příčině se vedou spory
Spekuluje se o špatné hygieně a kontaminované vodě, kde se mohl skrývat zdroj infekce. První potvrzené ohnisko bylo v srpnu 1485, tedy na konci války růží, takže vznikly spekulace, že nemoc mohla být zavlečena právě vojáky z bojišť.
Ty však byly vyvráceny, jelikož nemoc vypukla již dva měsíce před návratem krále a jeho armády.
Jedna z novějších verzí vědců byla ta, že nemoc byla způsobena hantavirovou infekcí. Anglický pot se však přenášel z člověka na člověka, avšak u hantavirů k přenosu tímto způsobem dochází málokdy. Tento typ virů přenášejí především hlodavci.
Nejnovější poznatek mikrobiologa Edwarda McSweegana z roku 2004 je, že by za vším mohly stát spory antraxu, které se nacházejí v surové vlně nebo mase infikovaných zvířat. To by též vysvětlovalo fakt, že se potivá horečka vyhýbala chudším vrstvám, které si maso nemohly dovolit.
Ani tato teorie však nebyla potvrzena a původ nemoci zůstává tajemstvím. Vypuknutí této nemoci v Anglii bylo vylíčeno i v jedné z epizod seriálu Tudorovci.
Autor: Michaela Pauerová
