Po první světové válce byla na mnoha místech světa zničená půda, celkově zkolabovalo hospodářství a lidé se dostali do majetkových problémů. Pokud k tomu přičteme i dlouhá sucha, je jasné, že tehdejší obyvatelé některých míst neskutečně strádali.
V bolševickém Rusku v roce 1921 začalo období, které dnes známe jako ruský hladomor. Ten trval sice jen jeden rok, stál ale životy miliony lidí a mnozí se odhodlali k tomu, o čem si dříve ani nepomysleli, že by to byli schopni udělat.
Podle odhadů v jednom jediném roce zemřelo hladem zhruba šest milionů lidí. Nejvíce postižené byly regiony okolo řek Volha a Ural, proto se tomuto období říká hladomor v Povolží.
Vykopávali mrtvoly, prodávali vlastní děti
Lidé žijící v zasažené oblasti se tehdy snažili uživit všelijak. Někteří jedli trávu, kořeny a žaludy, jiní přistoupili k tomu, že obětovali své domácí mazlíčky.
Později bylo třeba shánět jídlo i jiným způsobem. Za nocí mnozí vykopávali těla nedávno pohřbených, kteří již hladem zemřeli. Na těch sice bylo jen pomálu masa, protože šlo většinou o rolníky vyhublé na kost, ale byl to jediný zdroj jídla.
Místo toho, aby lidé pečovali o své děti a snažili se právě jim poskytnout co nejvíce jídla, fungovala zde mentalita lidí úplně naopak. Rodiče části těla vlastních dětí prodávali na černém trhu. O jakýkoli kus dětského masa byl velký zájem.
Jenže peníze získané tímto prodejem byly mnohdy k ničemu. Nebylo je za co vyměnit, v oblastech sucha nerostlo obilí. I bohatí často umírali hlady.
Zdroj: Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
Lenin situaci neřešil
Když měl někdo dostatek sil na to, aby mohl cestovat, pokusil se dostat do většího města. Jenomže ani v Moskvě či Kyjevě nebyla situace o moc lepší. A Lenin se o svůj národ absolutně nezajímal.
Změny se proto lidé dočkali až po roce, kdy americká organizace na pomoc lidem v materiální tísni přivezla do země více než milion tun obilí. Teprve tehdy byl největší hlad zažehnán, ale trvalo dlouho, než se Rusko se situací vyrovnalo a než následky hladomoru úplně vymizely.
Nobelova cena míru
Na rozdíl od Lenina, který hladomor neřešil, se našel člověk, který se o osud lidí v bolševickém Rusku zajímal. Byl jím norský vědec a diplomat jménem Fridtjof Nansen. Tomu se podařilo sehnat finanční prostředky k vybudování několika záchranných míst, kde se podvyživení mohli najíst a na čas usadit.
Teprve tehdy byl Lenin schopen přiznat, že má země problémy, a pustit do oblastí další pomoc. Nansen zachránil životy stovkám tisíc lidí a za své konání si vysloužil Nobelovu cenu míru.
O dva roky později Lenin zemřel a jeho nástupcem v zemi se stal Stalin. I za jeho vlády prožilo Rusko několik velkých hladomorů. Žádný z nich ale nepřinesl tolik obětí jako hladomor v Povolží za jeden jediný rok.
Autor: Šárka Cvrkalová
