Ve válkách občas nebojují jen lidé, ale také zvířata. Jedním z nich byl i pes Stubby, který během svého působení v první světové válce dokonce dosáhl na hodnost seržanta. Jeho vojenské úspěchy byly větší než u mnohých lidí. Po návratu domů s ním bylo zacházeno jako s opravdovým veteránem.
Psa objevil roku 1917 desátník James Robert Conroy. Ten zrovna cvičil se svou jednotkou v kampusu Yaleské univezity, když se tam zvíře potulovalo.
Pes se mu okamžitě zalíbil. Zvláštní oříšek, který měl zřejmě za předka bostonského teriéra. Měl krátký ocas, kvůli kterému získal své jméno Stubby. Což v angličtině označuje něco jako krátký a tlustý pahýl.
Pes v zákopech
Desátník se o psa staral, a ani když měl nastoupit na loď a odplout do Francie, nehodlal se svého čtyřnohého miláčka vzdát. Rozhodl se ho tedy vzít s sebou. A to tak, že ho propašoval pod svým kabátem.
Stubbyho nalezl velící důstojník ještě na lodi. Vojáci si ho však velmi oblíbili, dokonce ho naučili salutovat. Nadřízený se tedy rozhodl, že pes může u 102. pluku zůstat.
Zvíře strávilo 18 měsíců v zákopech ve Francii a zúčastnilo se celkem 17 bitev. Jak se posléze ukázalo, čtyřnohý voják byl velmi užitečným členem týmu.
Pomáhal svými smysly
Jako pes měl výborný sluch. Dokázal poznat, že se blíží nepřátelé mnohem dříve, než mohli být vůbec spatřeni. Také dokázal varovat před dělostřeleckými granáty, jež dokázal odhalit kvůli jejich kvílení, které vydávaly při letu. Pro lidi však byl tento zvuk téměř neslyšitelný.
Dále také chránil spolubojovníky svým čichem. V první světové válce se totiž hojně používala bojová látka yperit. Stubby ji dokázal odhalit v ještě poměrně nízké koncentraci.
Pomáhal raněným a sám byl několikrát raněn
Nezanedbatelnou součástí jeho služby bylo také zvyšování morálky, rozptylování vojáků, ale také utěšování raněných či umírajících na bitevním poli.
Stubby byl také několikrát zraněn. Poprvé byl zasažen šrapnelem z vybuchlého německého granátu. Podruhé byl zasažen yperitem. Vedení mu pak dokonce zajistilo speciální plynovou masku. Na konci svého působení v armádě byl ještě jednou zraněn granátem, a to na hrudi a na přední noze.
Život veterána
Po válce se dostal pes i se svým pánem Conroyem domů, a to se svou získanou hodností seržanta. Tam se z něj stala velká celebrita. Setkal se se třemi prezidenty.
Generál Pershing mu dal zlatou medaili od HSUS, což je organizace starající se o dobré podmínky zvířat. Absolvoval také nespočet vojenských přehlídek, kdy šel obvykle v čele. Také získal doživotní členství v Americké legii.
Stubby zemřel roku 1926, když mu bylo asi 10 let. The New York Times mu napsal oslavný nekrolog, který byl delší než u mnohých slavných lidí. V roce 2018 byl podle jeho příběhu natočen animovaný film.
Zdroj: Bbc.co.uk, Historyofyesterday, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
