Královská vládcovská linie se dědí z generace na generaci a panovníci byli po staletí vybíráni podle toho, jak se narodili. Své předky ani potomky si nikdo nevybírá, a proto se kolikrát stalo, že se na trůn dostal i někdo, kdo tak úplně netušil, co s pozicí vladaře dělat.
I když se vládcem stal mladík, který nevěděl nic o světě, nebo krutovládce, který zemi připravil o vše dobré, co měla, nikdo nesměl říci ani slovo. Ani Ludvík II. Bavorský, který na trůn nastoupil roku 1864, nebyl zrovna vládcem, kterého by lid uznával.
Ludvík ale nebyl zlý, jen trpěl psychickými nemocemi, které byly vysvětleny až dlouho po jeho smrti. A kvůli nim se mu podařilo zemi zadlužit a dostat do dlouhodobých problémů.
Hloupě se zamiloval a nechal se využívat
Dnes je s velkou pravděpodobností jasné, že byl Ludvík II. homosexuál. Jenže v jeho době nemohl říci ani slovo o tom, jak se cítí. A to nejen proto, že byl vládce a zatvrzelý katolík, ale i proto, že tehdy byla láska muže k muži zkrátka nemyslitelná.
Už jako teenager Ludvík hlásil, že slyší hlasy, míval deprese a projevovaly se u něho různé příznaky dnes známějších psychických chorob. A to, že se nemohl navenek vyjádřit ohledně své sexuality, jeho stavy zhoršovalo.
Po nástupu na trůn se jeho oblíbencem stal skladatel Richard Wagner. Nejprve se zamiloval do jeho oper, později mu psal dopisy, ve kterých mu vyznával své city.
To bylo samozřejmě zjištěno až z pozůstalosti. Wagner sice homosexuál nebyl, ale jelikož zjistil, že mu je Ludvík ochoten poměrně hodně platit za společné chvíle, na dopisy odpovídal a krále využíval.
A tak se stalo, že Ludvík nechal Wagnerovi postavit velkolepý dům ve Švýcarsku, později nechal postavit několik staveb, které byly inspirovány operními díly skladatele.
Zadlužil zemi a nechal se svrhnout. Zemřel za záhadných okolností
Král, kterému se stále více zhoršoval psychický stav, se zaměřil především na umění a nechával stavět jednu budovu za druhou. Bohužel se brzy přišlo na to, že velká část financí použitá na stavby šla z půjček.
Jakmile šlechticové a bohatší vrstva zjistili, jak špatně na tom král je a jak se mu podařilo zemi zadlužit, o trůn ho připravili. Roku 1886 byl zatčen, prohlášen za šíleného a zbaven vlády.
O několik dní později se jeho tělo našlo v jezeře Starnberg. Existují spekulace o tom, zda spáchal sebevraždu kvůli svržení z trůnu, nešťastné lásce, nebo kvůli horšícím se stavům deprese.
Možné také je, že byl král zavražděn, i když není zcela jasné, kdo a proč by proti němu cokoli měl poté, co už nemohl nijak ovlivnit zemi, které dříve vládl.
Dnes je jasné, že Ludvík II. trpěl psychickými nemocemi, se kterými nebyl schopen rozpoznat, co je a co není pro zemi dobré. Nikdy se neměl stát králem, ale vzhledem k jeho původu byla jeho role zkrátka předem daná.
Autor: Šárka Cvrkalová
