Dnes si slony představíme nejspíš jako zvířata, na která se chodíme dívat do zoo. Někoho možná napadnou ještě cirkusy nebo některé z asijských zemí, kde se sloni používají také k práci a někdy i přepravě osob. Dříve ale existovalo ještě jedno poměrně děsivé využití tohoto obřího zvířete.
V pozdním středověku byl slon považován především za nástroj sloužící k popravě.
Trest smrti byl udělován válečným zajatcům, ale také zlodějům a násilníkům z vlastních řad.
A nejednalo se o žádné milosrdenství, naopak ti, kteří měli být pomocí slona popraveni, dobře věděli, že budou trpět.
Slony lze naučit téměř všechno
Kromě slona se dříve popravovalo také s pomocí ostatních zvířat. Nechat oběť roztrhat tygry či lvy byla poměrně běžná praktika.
Jenomže na rozdíl od těchto zvířat, která se na člověka zkrátka vrhnou a rychle ukončí jeho trápení, sloni jsou velmi inteligentní a dají se snadno vycvičit.
Především v Indii, kde byly popravy nejčastější, učili majitelé slona, jak rozdrtit člověku vnitřní orgány, ale zároveň nezatlačit takovou silou, aby hned ukončil viníkovo trápení.
Člověk pak později zemřel na vnitřní krvácení, nebo mu byla slonem rozdrcena lebka.
O těchto šílených praktikách se z oněch dob dochovala nejedna písemná zmínka.
Například historik Quintus Rufus Curtius o celé věci poměrně detailně psal, popisoval, jak kosti těl praskaly pod těžkýma sloníma nohama, zatímco oběti trpěly.
Na Srí Lance slonům upravovali kly, v Thajsku sloni vyhazovali oběti do vzduchu
I v jiných zemích Asie se poprava pomocí slonů stala velmi oblíbenou.
Na Srí Lance kromě toho, že slon po oběti šlapal, naučili dokonce zvířata útočit na oběti svými kly, které speciálně upravovali, aby hříšníci trpěli.
Slon dokázal člověka na povel napadnout, povalit k zemi a nakonec ušlapat.
V Thajsku zase naučili zvířata, jak oběť uchopit chobotem a vyhodit ji do vzduchu. Z výšky pak slon několikrát člověka upustil na zem.
Až když se obviněný nemohl téměř hýbat, byla mu dopřána poslední smrtící rána.
Veškeré tyto tresty byly nakonec kvůli krutosti zakázány. A to konkrétně až v 19. století.
O život ale pomocí zvířat, která dnes s oblibou sledujeme v zoo, přišel nespočet lidí.
Autor: Šárka Cvrkalová
