Patří mezi nejoblíbenější čtyřnohé mazlíčky. Někdo je miluje, a někdo jim naopak zase nedokáže přijít na chuť. Co se jim ovšem nadá upřít, že jsou to zkrátka osobnosti. Což věděli i ve starověkém Egyptě a podle toho se k nim také chovali. Ano, řeč je o kočkách domácích.
V současné době je téměř nemožné přesně určit, jaké postavení tato zvířata v říši, která vznikla více než před třemi tisíci lety, vlastně měla. Přesto ale mají vědci několik teorií.
Důležité pro posmrtný život
Podle dostupných informací byla jejich úloha v Egyptě velmi významná. Dokazují to například hieroglyfy, na kterých jsou kočky velmi často zobrazeny. A také fakt, že tito čtyřnozí tvorové byli velmi často mumifikováni a vkládáni do hrobů společně s lidmi.
Dá se tedy předpokládat, že Egypťané věřili, že kočky mohou hrát nějakou roli v jejich posmrtném životě. A nikoliv zanedbatelnou. Jak mimo jiné dokazuje i Nebamunova hrobka, která je umístěna v Britském muzeu.
Na jejích stěnách je totiž zobrazena kočka, která je vedle svého pána Nebamuna a chytá ptáky. Zajímavý je ovšem fakt, že jedno z jejích očí je zdobeno zlatem. Podle muzea je to „jediný známý příklad zlacení na nástěnných malbách v thébských hrobových kaplích“.
Nádoby pro reinkarnaci
Podle některých odborníků z oboru antropologie byly kočky mumifikovány se svými pány proto, aby na onom světě mohl jejich majitel využít jejich těl a v případě potřeby se do něj převtělit.
Z tohoto důvodu byly kočky uctívány jako bohové. Obyvatelé Egypta se totiž domnívali, že se jejich bohové mohou vtělit právě do těla kočky. Proto také bylo zakázané je zabíjet. Jedinou výjimku byl kněz, který je následně připravil k mumifikaci.
Výborní lovci i symbol plodnosti
Kočky měly v této říši i velmi praktické využití, které bylo často zobrazováno na starověkých malbách. Jednalo se o lov a odhánění nebezpečných škůdců, především pak hadů a štírů. Což na takovém místě jako Egypt byla činnost více než záslužná.
Kočky byly také často zobrazovány jako ležící pod židlí, kde sedí žena. Předpokládá se tedy, že to mohlo zobrazovat plodnost. To také souviselo s faktem, že kočka má většinou tři až čtyři koťata, dá se tedy označit za relativně plodného savce.
Módní doplněk
Velká obliba čtyřnohých mazlíčků měla i prozaičtější důvod. Prostě mít kočku bylo tehdy „in“. Kočky si pořizovali lidé z nejvyšších vrstev a také královské rodiny. Její členové kočky často oblékali do různých oblečků, a to dokonce i ze zlata. Není proto divu, že si je rádi pořizovali i lidé z nižších vrstev.
Zdroj: History.com
Autor: Markéta Mladá
