Psal se rok 1665 a obyvatelé Londýna si mysleli, že nejhorší už mají za sebou. Přežili totiž strašlivý hladomor, který stál život mnoha lidí. Nikdo netušil, že je o rok později čeká další velká tragédie: požár, který zničil úplně všechno.
Když začalo hořet v malé pekárně, hasiči sice jednali, nikdo si ale nedělal hlavu s tím, že by to bylo něco vážného. „Nekřičte tolik, vzbudíte mi ženu,“ prohlásil dokonce náčelník jednotky. Tehdy totiž už díky poměrně slušné sehranosti hasičů a vyvinuté technologii nebyl nějaký ten požár ničím závažným.
Nikdo ale nečekal, že něco takového přeroste v tragédii, která zničí celé město a na dlouhé roky změní život všech obyvatel Londýna. To, co začalo jako banalita, skončilo noční můrou.
Na vině bylo počasí
Na začátku byl jen požár malé pekárny, vlivem větru ale přeskočily plameny na mnoho dalších domů v okolí. Hasiči tak brzy měli plné ruce práce. To, po chtěli za hodinu uhasit, nakonec ani po několika dnech nedostali pod kontrolu.
Kvůli velkému suchu se nedařilo plameny krotit. Hasičské jednotky žádaly o pomoc každého, kdo měl dvě ruce i nohy. Dokonce samotný král se tehdy zapojil nošením věder s vodou.
Lidé, kteří zrovna nepomáhali, propadali panice. I z okolních vesniček a měst se přijely na požár podívat davy, které se shromažďovaly v nejnižších bodech. Celému městu vládla panika.
Ničení domů vyvolalo v lidech strach
Jelikož se plameny šířily z domu na dům, přišli hasiči s tím, že je třeba některé baráky odpálit do vzduchu násilím, aby netvořily pro požár další prostor. Proto byly některé budovy pomocí střelného prachu a dynamitu ničeny.
Neinformovaní lidé však začali panikařit ještě více, protože si výbuchy spojili s útokem na město a začali se bát, že je napadla Francie.
Zemřel nevinný
Když byl požár konečně pod kontrolou, Londýn se nepodobal městu ani trochu. Vypadal jako bojiště. Tisíce lidí ztratily svůj domov a každý hledal viníka. Když se jeden přihlásil dobrovolně, všechny to překvapilo.
S tím, že požár založil úmyslně, přišel hodinář jménem Hubert. Kvůli jeho psychickému postižení se mu přezdívalo Lucky. I když tomu hodně lidí nevěřilo, každý, kdo něco ztratil, chtěl jeho smrt.
Nebylo tak na co čekat a hodinář byl popraven oběšením. Až po několika dnech se přišlo na to, že byl v době založení požáru mimo město. Proč se přiznal k něčemu, co neudělal, není jasné, pravděpodobně to ale bylo spojeno s jeho postižením.
Při požáru bylo zničeno přes 90 kostelů a přes 1300 dalších budov a obydlí. Překvapivě přišlo o život pouze šest lidí, mnozí ale ztratili domov a naději na šťastný život.
Dlouhé roky trvalo město znovu vybudovat. Existuje pouze několik budov, které požár ustály. Jsou považovány za památku a celý Londýn si jich cení jako vzpomínky na nejhorší požár v historii Anglie.
Zdroj: museumoflondon.org.uk
Autor: Šárka Cvrkalová
