Lacláče zná snad každý. Tento unikátní kousek šatníku, který byl původně používán hlavně jako součást pracovního oblečení, si brzy našel cestu i do módního průmyslu a stal se prvkem pro každodenní nošení. Ne všichni už ale vědí, jak daleko do historie se původ lacláčů táhne.
Původ „laclu“
Podle mnoha zdrojů se vznik lacláčů datuje až do 17. století. Vynálezem látky, ze které byly později vyráběné, se může pyšnit Indie, konkrétně region Bombaj.
V něm leží malá vesnička zvaná Dongri. Podle ní byla látka původně pojmenována jako tzv. „dungri“. Jednalo se o levnou, hrubou, bavlněnou látku obvykle modré barvy.
Látku později začali odkupovat Angličané, kteří z ní začali vyrábět levné, ale pevné pracovní kalhoty. Látka dostala zkomoleninou původního indického názvu jméno „dungaree“, z čehož se později vyvinul název pro lacláče – v angličtině „dungarees“, který jim vydržel dodnes.
Lačláče začal nosit prakticky každý, kdo potřeboval pracovní oblečení, jež něco vydrží, ale nestojí příliš mnoho – od různých řemeslníků až po otroky. Dokonce byla látka používána i na uniformy amerických vojáků během první světové války.
První montérky
Ke vzniku lacláčů jako takových došlo v roce 1853. Levi Strauss, zakladatel firmy Levi Strauss & Co., a Jacob Davis, jeho partner v podnikání, přišli s nápadem spojit „bryndák“ a kalhoty dohromady a vytvořit tak overal, který byl ještě vhodnější pro těžkou práci.
Lacláče se nosily přes oblečení a chránily jej před zašpiněním. Zároveň kapsa na břiše sloužila k ukládání nářadí potřebného k práci.
Dokonce se začaly barevně rozlišovat podle profese, na kterou byly určeny. Měly před sebou ale ještě dlouho cestu, než se z praktického pracovního oblečení stal módní prvek.
Vývoj lacláčů až do dnešní podoby
Další vývoj nastal až v době obou světových válek, kdy začaly těžkou práci vykonávat i mnohé ženy, aby udržely ekonomiku v chodu. Bylo proto potřeba upravit lacláče tak, aby z nich vyzařovala trocha ženskosti, ale zároveň nepřišly o svou praktičnost.
V 60. letech se lacláče na nějakou dobu staly symbolem boje za občanská práva a nosit džínové montérky znamenalo v podstatě beze slov bojovat proti nadřazenosti bílé rasy.
Oděv žádaný v módním průmyslu se stal z lacláčů až někdy mezi 70. a 80. lety, kdy je začaly nosit hollywoodské hvězdy a obyčejní lidé se jimi chtěli inspirovat.
Postupně se tak z pracovních montérek začaly vyvíjet lacláče tak, jak je známe dnes – všech možných délek a velikostí, širokých i úzkých pasů a s elegantními kapsami, kam už by se nářadí určitě nevešlo.
Zdroje: Beyond Retro, History of Jeans, Issuu
Autor: Denisa Weisová
