Existují dva typy lidí: Jedni horskou dráhu milují, druhým se dělá špatně jen při pohledu na ni. Přes dvě stě let baví atrakce nadšence rychlosti a výšek a fascinuje všechny ty, kteří si do sedadel vozíků vlézt netroufnou. Jejich počet se po přečtení tohoto článku možná ještě zvýší.
I když se dnes zdá, že se nemůže nic stát a že nejděsivější je na jízdě horskou dráhou pouze spojení výšky s rychlostí, opak je pravdou. Historie totiž dokazuje, že horské dráhy jsou nebezpečnou zábavou, která vás může stát život.
V mnoha místech světa se horským dráhám říká russian mountains (ruské hory). A to kvůli jejich původu. V rané verzi byly totiž horské dráhy vytvořeny celé z ledu.
Kateřina veliká udělala ze zimní zábavy celoroční
První horské dráhy existovaly v Rusku už v 17. století. Vozíky byly vytvořeny z ořezaných kvádrů ledu, které se klouzaly z kopce po uhlazené sněhové plošině.
V roce 1784 se Kateřina Veliká rozhodla, že chce mít zábavu v podobě horské dráhy dostupnou po celý rok. Proto vznikla první horská dráha kompletně vytvořená ze dřeva.
Vedle horské dráhy vznikl čajový altánek, ve kterém Kateřina Veliká odpočívala se svými hosty. Těm později představila dřevěnou konstrukci jako revoluční a nevídanou zábavu.
Podle některých historiků se horská dráha z Ruska dostala do Francie v roce 1817. Odtud později putovala do dalších zemí světa a později se proslavila především v Americe.
První americká horská dráha vznikla na kolejnici, která byla původně určena k navážení uhlí z kopce dolů. V roce 1844 poprvé dostali lidé možnost se svést na vozících velmi podobných těm, které známe ze starších filmů.
Ani bezpečnostní opatření nezabránila mnoha úmrtím
V roce 1884 byla otevřena horská dráha na Coney Islandu. Stala se tak populární, že svým provozovatelům vydělávala zhruba šest set dolarů měsíčně. Není překvapením, že právě zde došlo k první smrtelné nehodě.
Roku 1915 vyletěl jeden z vozíků ze své dráhy. Z devítimetrové výšky spadlo několik osob do davu lidí pod atrakcí. Z šesti lidí, kteří se ve vozíku nacházeli, tři zemřeli a jeden člověk byl vážně zraněn. Byl zázrak, že se jedné z žen a jejímu dítěti téměř nic nestalo.
Mezi roky 1911 a 1936 existoval takzvaný Derby Racer. Poté, co se během těchto závodů dva lidé zabili, byla zvýšena bezpečnostní opatření a přidány další zábrany do vozíků. Ani to ovšem příliš nepomohlo.
V roce 1917, 1923 a 1929 zemřeli při nehodách další lidé. V roce 1936 byla proto horská dráha uzavřena. Později začaly vznikat po celém světě nové horské dráhy s lepším bezpečnostním opatřením.
V 80. a 90. letech vznikly největší atrakce v Japonsku, Austrálii a Spojených státech. Moderní horské dráhy jsou sice od těch před sto lety výrazně jiné, stoprocentní bezpečnost vám ale nikdy nikdo zaručit nemůže.
Autor: Šárka Cvrkalová
