Velmi inteligentní lidé mají často problémy někam zapadnout. Mnohdy nerozumí svému okolí a jsou odsouzeni k životu ve značné sociální izolaci. To byl případ i Teda Kaczynského. Ten se rozhodl společnosti vyhýbat a žít raději v pustině. Tam se mu ale značně zhoršilo psychické zdraví. Vztek, který z různých důvodů dostával, se rozhodl řešit velmi podivným způsobem — začal rozesílat bomby.
Ted Kaczynski se narodil 1942 v Chicagu. Jako dítěti mu bylo naměřeno IQ 167, což je obdobná hodnota, jakou měl například Stephen Hawking či Albert Einstein.
Díky tomu dokázal absolvovat střední školu v pouhých 15 letech. Nikoho nepřekvapilo, že se pak bez problému dostal na Harvard.
Ve společnosti byl bezradný
Jeho rodiče to viděli jako velkou příležitost, on sám z toho však nadšený nebyl. Bylo pro něj obtížné najít si nějaké přátele, a ačkoliv na univerzitě studovalo i několik chlapců jeho věku, on trávil veškerý svůj čas buď na přednáškách, v knihovně, nebo ve svém pokoji.
Po Harvardu studoval na univerzitě v Michiganu a dodělal si doktorát na univerzitě v Berkeley. Tam se také stal jejich nejmladším profesorem.
Učitelské povolání mu však vůbec nešlo, k tomu všemu se začala projevovat jeho paranoia. Rodině oznámil, že končí v práci, neboť se obává, že technologický pokrok jednou zničí lidstvo a on jako matematik by toho mohl být součástí.
Zdroj: Profimedia
Našel se v přírodě
Rodina byla velmi tolerantní, dokonce mu jeho bratr pomáhal najít místo daleko od civilizace, kde by mohl žít. Nakonec se usadil v Montaně, kde si na obrovském pozemku postavil stavební buňku o rozloze jedné místnosti. Neměl elektřinu ani tekoucí vodu.
Kaczynski byl tak konečně šťastný. Věnoval se svým koníčkům, četl si a učil se přežít v přírodě. Bohužel, civilizace si ho stejně nakonec našla.
Kolem jeho pozemku začalo být postupem času víc a víc živo. Objevovaly se čtyřkolky, sněžné skútry, těžké stroje a letadla. To vše muže neuvěřitelně rozčilovalo.
Začal rozesílat bomby
Od roku 1978 začal svou frustraci řešit rozesíláním bomb různým organizacím. První obdržela northwesternská univerzita.
Přebírající utrpěl pouze povrchové zranění. Kaczynského bomby se ale postupem času stávaly stále sofistikovanější a propracovanější. Dorazily na univerzity, letiště či do obchodů s počítači.
Policie i FBI byly bezradné. Na bombě nikdy nebyly žádné otisky. Muž opouštěl své sídlo vždy jen v přestrojení, takže pokud byl někde zaznamenán, většinou nebyl k poznání.
Vše se změnilo, když v roce 1995 poslal do novin svůj manifest o nebezpečí pokroku. Pohrozil, že pokud nějaké noviny text nezveřejní, pošle další bombu.
Poznala ho švagrová, se kterou se nikdy osobně nesetkal
Text si přečetla i žena jeho bratra Davida. Ta, ačkoliv svého švagra nikdy neviděla, zaznamenala jistou podobnost s jeho názory, o kterých jí vyprávěla její tchyně.
David nakonec kontaktoval FBI, která zabijáka okamžitě zatkla. Měli štěstí, že přišli včas. V Tedově chatě našli výbušné zařízení, které zřejmě mělo zničit celou jeho chatu i s obrovským množstvím důkazů. K tomu ale naštěstí nedošlo.
Zdroj: Profimedia
Soud byl komplikovanější, než se vzhledem k počtu důkazů očekávalo. Obhajoba se totiž snažila přesvědčit soud o klientově šílenství. S tím muž ale nesouhlasil. Bylo pro něj a pro jeho „poslání“ důležité, aby byl brán jako zcela příčetný člověk.
O tom, že je duševně zdravý, ale porotu nepřesvědčil. Podle soudní psycholožky s největší pravděpodobností trpěl paranoidní schizofrenií. Kvůli jeho duševnímu stavu bylo upuštěno od trestu smrti. Místo toho dostal osmkrát doživotní trest.
Zdroj: Allthatsinteresting.com, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
