V dobách prohibice v USA operoval takzvaný Barker-Karpis gang. Jeho vůdčí osobností byl Alvin Karpis, přezdívaný „Creepy.“ Mezi další členy patřili bratři Barkerovi Ma a Fred. Gang používal násilí k tomu, aby se dostal k penězům. A dlouho to vypadalo, že se mu všechno daří.
Jenomže zatímco unášeli významné osobnosti a za jejich propuštění si nechával platit, policejní technologie se zdokonalila, a nakonec byly nalezeny důkazy, které muže usvědčily.
Už při prvním únosu udělali chybu
První únos provedl gang v roce 1933. Tehdy unesl prezidenta jedné významné společnosti a za jeho propuštění požadoval 100 000 dolarů.
Během únosu nechal muže podepsat několik papírů, které měly sloužit jako důkazy k tomu, že je stále naživu.
Jakmile dostal gang zaplaceno, skutečně prezidenta firmy propustil. Udělal ale zásadní chybu. Na místě činu zanechal také papíry, které dříve muž podepsal.
Na nich později policie pomocí nově objevené metody nalezla otisky prstů, a ihned tak zjistila, že jedním z členů gangu je Alvin Karpis, který už měl z dřívějška záznam.
Při dalším únosu získala policie další otisky
Když byl unesen George Bremer, gang požadoval dvojnásobek toho, co v prvním případě.
I tentokrát se dočkal vyplacení a muž byl poté propuštěn. Jenže v okolí události bylo nalezeno prázdné auto, které prokazatelně využívali členové gangu.
V něm policie objevila další usvědčující důkazy a otisky prstů, takže si byla ihned jistá tím, kdo za případy únosů stojí. Proto ihned rozjela pátrací akci po obou bratrech Barkerových a Alvinu Karpisovi.
Bratři zemřeli při přestřelce. Karpis byl zatčen o pár dní později
Když policie přišla mužům na stopu, již dávno spolu nespolupracovali. Rozdělili si peníze a každý se vydal svým vlastním směrem. Ma a Fred Barkerovi byli objeveni na chalupě, ze které ale ani po výzvách nevyšli.
Proto policie zahájila akci se slzným plynem, odpovědí ale byla palba z automatických zbraní. Tu proto agenti opětovali.
Po několika minutách střelby byli oba bratři nalezeni v domě mrtví. Dopadnout šéfa gangu nebylo nijak složité.
Ten dokonce později dopomohl policii k nalezení dalších méně významných členů gangu, kteří se na únosech podíleli. Byl odsouzen k doživotí, ale v roce 1960 byl za dobré chování podmínečně propuštěn.
Autor: Šárka Cvrkalová
