Případ dvou uškrcených chlapců v roce 1968 otřásl celým Spojeným královstvím. Nikdo nechtěl zpočátku věřit, že by tak hrozných činů byla schopná jedenáctiletá dívka. Jak netvor, tak oběť. Tak o ní mluvila média po skončení soudu.
Mary Flora Bell se narodila v Newcastleu roce 1957. Otec byl neznámý, její matka Betty McCrickett byla prostitutka. Dceru porodila ve svých sedmnácti letech. Moc se jí nevěnovala, často jezdila za „prací“ do Glasgow a doma se vyskytovala jen málo.
Psychicky narušená kvůli traumatickému dětství
Podle biografické knihy „Neslyšené výkřiky: Příběh Mary Bell“ autorky Gitty Sereny vydané v roce 1998 se Betty pokusila svoji dceru několikrát zabít prášky na spaní. Samotná Mary Bell v rozhovoru s autorkou také přiznala, že byla v raném dětství se souhlasem matky zneužívána jejími „zákazníky“.
Mimochodem vydání této knihy vyvolalo vlnu kontroverze, jelikož Mary Bell za svůj příběh obdržela honorář. Dokonce i vláda Tonyho Blaira se tehdy pokoušela najít právní prostředek, který by bránil zveřejnění knihy z důvodu, že by vražedkyně neměla profitovat ze svých zločinů. Bohužel neuspěl.
Zvrácený dárek k narozeninám
Kvůli dětství s matkou, která ji nechtěla a nutila do erotických hrátek s cizími muži, se dívka uzavírala do sebe. Den před svými jedenáctými narozeninami, 25. května 1968, Mary Bell poprvé zabíjela.
Čtyřletého chlapce jménem Martin Brown uškrtila v opuštěném domě v Scotswoodu. Policie se nejprve domnívala, že chlapcova smrt byla nehoda. Mary se činem údajně chlubila ve škole, ale nikdo této zvláštní dívce nevěřil.
Vražda Briana Howeho
O několik měsíců později, 31. července 1968, byl ve stejné oblasti nalezen další chlapec. Tříletý Brian Howe byl nalezen uškrcený a s vyřezaným písmenem M na břiše.
Vlasy měl ostříhané, nohy a genitálie měl pořezané nůžkami. Tuto chladnokrevnou vraždu provedla Mary už se svojí kamarádkou Normou Joyce Bell (nebyly ovšem příbuzné).
V tu chvíli bylo policii jasné, že případy mrtvých chlapců jsou vraždami, které spolu souvisejí. Začali vyslýchat děti v okolí a narazili na dvě podezřele se chovající dívky. Jedenáctiletou Mary a třináctiletou Normu Bell.
Zdroj: Profimedia
Dívky se prozradily svým chováním
Norma se prý při celém výslechu nadšeně usmívala, naopak Mary se chovala podivně. Snažila se policii svést ze stopy, a přitom promluvila o nůžkách – jednalo se ale o důvěrnou informaci, kterou veřejnost neznala.
Dokonce byla v den pohřbu Briana viděna, jak stojí před jeho domem, směje se a mne si ruce.
Když bylo jasné, že dívky jsou do vražd zapleteny, začaly házet vinu jedna na druhou. Norma uvedla, že jednala pod vlivem Mary, která jí popsala potěšení z první vraždy uškrcením. Mary vše popřela a tvrdila, že za vraždu druhého chlapce je odpovědná pouze Norma.
K vraždě se přiznala i na vzkazu
Vyšetřovatelé také zjistili, že mezi oběma vraždami došlo k vloupání do místní školky. Mimo poničeného vybavení byly ukradeny i nůžky.
Policie zde dokonce našla vzkazy načmárané dětskou rukou. Na jednom z nich bylo napsáno: „Zavraždily jsme Martina Browna,“ a na druhém „Vraždím, abych se mohl vrátit“.
Vzkazy však byly původně považovány za nejapný dětský žert v době, kdy se předpokládalo, že chlapec zemřel nešťastnou náhodou.
Nakonec se ukázalo, že Mary Bell byla jediným viníkem smrti Martina Browna, zatímco za smrt Briana Howeho byly zodpovědné obě dívky. Verdikt byl vynesen 17. prosince 1968.
Norma byla nakonec zproštěna všech obvinění. Mary Bell byla místo vraždy obviněna ze zabití na základě snížené odpovědnosti vzhledem k jejímu věku a psychologickým hodnocením.
Ve vězení a nápravných institucích strávila nakonec dvanáct let. Propuštěna byla ve svých třiadvaceti letech v roce 1980.
Můžeme se jen domnívat, zda vražedkyně ještě žije
Po propuštění se na ni opět zaměřila pozornost tisku. Mary Bell proto dostala nové jméno a anonymitu, aby mohla začít žít znovu.
V roce 1984 se jí narodila dcera. Ta o minulosti své matky nic nevěděla až do roku 1998, kdy novináři zjistili, kde obě bydlí. V roce 2003 Mary i její dceři přiznal soud doživotní anonymitu. Dnes tedy není známo, kde Mary Bell ani její dcera žijí.
Zdroj: The Observer, Murderpedia
Autor: Michaela Pauerová
