Za kultovním hororovým filmem Vymítač ďábla údajně stojí pravdivý příběh. V roce 1949 provedli jezuitští kněží exorcismus na třináctiletém chlapci, označovaném pseudonymem Roland Doe. Svět by se nic nedozvěděl, kdyby The Washington Post neuveřejnil o případu článek.
Neoficiální zápisky kněžích později inspirovaly autora knihy Exorcista, která se stala bestsellerem a dva roky později i předlohou již zmiňovaného filmového trháku.
Viděla rodina a kněží opravdové utrpení dospívajícího Rolanda Doea, kterého posedl démon? Nebo za vším byla jen hra rozmazleného chlapce, toužícího po pozornosti?
Na Roanoke Drive, v malebné čtvrti Bel-Nor v St. Louis ve státě Missouri, stojí cihlový dům s bílými okenicemi postavený v koloniálním stylu. Na první pohled na něm není nic zvláštního.
Chlapcovo pravé jméno není známé
Odehrál se v něm však děsivý příběh, který obyčejný dům proměnil v hrůzostrašné místo, a zařadil ho tak mezi další americké městské legendy. Kdysi to byl domov chlapce, označovaného pseudonymem Roland Doe či Robbie Mannheim.
Jeho milovaná teta uměla vyvolávat zemřelé
Příběh chlapce z německo-americké luteránské rodiny, který se pravděpodobně jmenoval Ronald Hunkeler, začal na konci 40. let 20. století na předměstí Washingtonu D.C. Ronald byl jedináček a byl hodně závislý na své rodině, především na své oblíbené tetě Harriet.
Harriet byla spiritualistka a naučila chlapce mnoho věcí. Včetně používání spiritualistické desky Ouija. Když teta v lednu 1949 zemřela, Roland byl zoufalý. Krátce po její smrti se prý kolem něj začaly dít podivné věci.
Po smrti tety se začaly dít podivné věci
Z podlah a stěn jeho pokoje byly slyšet škrábavé zvuky, z potrubí a zdí nevysvětlitelně kapala voda. Dokonce se začala samovolně hýbat matrace, na které spal. Když byl chlapec poblíž, rodina viděla pohybující se předměty a slyšela divné zvuky všude po domě.
Rozrušená rodina proto hledala pomoc u všemožných odborníků, nikdo však nebyl schopen poradit. Až jim byl doporučen místní katolický kněz, otec Albert Hughes. Ten v únoru požádal své nadřízené o povolení provést na chlapci exorcismus. Jeho žádosti církev vyhověla.
Hughes připoutal chlapce k matraci a začal číst z Bible. Rituál však netrval dlouho. Ronald vylomil z postele kus pružiny a sekl s ní kněze do ramene. Vymítání proto nebylo dokončeno.
Stěhování do Saint Louis
O několik dní později se na těle chlapce objevily rudé škrábance. Jeden z nich vypadal jako slovo „Louis“. Ronaldova matka z toho prý pochopila, že se musí s chlapcem přestěhovat do St. Louis za svými příbuznými. To je jediný způsob, jak mohou syna zachránit.
Příbuzná, která navštěvovala v St. Louis jezuitskou universitu, dala rodině kontakt na jezuitské kněze. Otce Waltera H. Hallorana a reverenda Williama Bowderna. Po konzultaci s univerzitním rektorem se kněží dohodli, že s pomocí několika asistentů provedou na mladém Ronaldovi exorcismus.
V novém domě se vše ještě vystupňovalo
Na začátku března 1949 se proto sešli v novém domě rodiny na Roanoke Drive. I v novém domově se kolem chlapce děly stále stejné podivné věci. Během rituálu byli muži svědky toho, jak se na Ronaldově těle objevují škrábance a matrace se pod ním hýbe.
Démoni chlapce ovládali v noci
Podle neoficiálních zápisků kněžích se u chlapce projevoval jistý vzor chování. Přes den byl většinou klidný a choval se normálně. V noci, když se uložil do postele, se dostával do stavů podobných transu a vydával nepřirozené hrdelní zvuky. Když mu ukázali jakýkoli posvěcený předmět, následovaly prudké reakce.
V chlapcově blízkosti prý také levitovaly předměty. Po několika vymítáních se Ronaldovi na hrudi objevilo písmeno X. Kněží se domnívali, že to znamená číslo deset a symbolizuje počet démonů, kteří chlapce posedli.
Halloran a Bowdern se však nevzdávali a každou noc v exorcismu u chlapcovy postele v domě na Roanoke Drive pokračovali. Po dvaceti nocích vymítání se vše ještě zhoršilo. Ronald se vymočil na celou postel a začal na kněze křičet a sprostě nadávat.
Rodiče už měli všeho dost. Rozhodli se proto chlapce vzít do Alexian Brothers Hospital v St. Louis na léčbu. Lékaři však nebyli rodině schopni pomoct, a proto přišlo na řadu opět vymítání.
Nakonec se stal zázrak
Bylo pondělí po Velikonocích, 18. dubna 1949. Ronald se ve svém nemocničním pokoji probudil s velkými záchvaty. Křičel na kněze, že Satan v něm navždy zůstane. Kněží na jeho tělo pokládali krucifixy, růžence a další posvěcené předměty.
Ve tři čtvrtě na jedenáct v noci vyzvali svatého Michaela, aby Satana z Ronaldova těla vyhnal a bojoval s ním o chlapcovu duši. O sedm minut později se chlapec probral z transu se slovy: „Je pryč.“ Podle kněžích prý poté všechny podivnosti kolem chlapce ustaly. Od té chvíle Ronald Hunkeler alias Roland Doe žil již zcela normálním životem.
Přesto se díky novinovému článku a pozdější knize z roku 1971 stal předlohou známého filmu. Ve Vymítači ďábla byl však nahrazen dvanáctiletou dívkou.
Po exorcismu „Rolanda Doea“ se rodina údajně přestěhovala zpět na východní pobřeží. Chlapec si prý později našel manželku a založil rodinu. Pokud je dnes stále naživu, bylo by mu něco přes osmdesát let. Oba kněží jsou již po smrti a dům na Roanoke Drive byl v roce 2005 prodán novým majitelům, kteří se jeho pověsti nebojí.
Věrohodnost celého případu byla několikrát zpochybněna
Spisovatel Thomas Allen ve své knize Skutečný příběh exorcismu uvádí, že chlapec spíše sehrál dobré divadlo. Domnívá se, že Ronald Hunkeler alias Roland Doe byl jen narušený chlapec, na kterém nebylo nic nadpřirozeného.
Někteří odborníci zpochybňovali i věrohodnost samotných kněží a domnívali se, že si z nich chlapec prostě vystřelil. Škrábance na těle si mohl dost dobře způsobovat i sám, nehty mu prý nikdo nezkontroloval.
Zdroj: allthatsinteresting.com, en.wikipedia.org
Autor: Michaela Pauerová
