V roce 1964 byla v Queensu ubodána a znásilněna mladá žena. Ačkoliv k neštěstí došlo těsně před jejím bytem, nikdo ze sousedů jí nepřišel na pomoc. Tato událost poukázala na sociálně psychologický fenomén, který později dostal jméno efekt přihlížejícího.
Kitty Genovese pracovala jako zástupkyně vedoucího v jednom baru. 13. března 1964 bar zavřela jako obvykle v půl třetí ráno a vydala se domů autem. Cestou ji začal sledovat jiný vůz. Ona si však ničeho nevšimla.
Útočník se vrátil na místo činu
Zaparkovala na parkovišti asi 30 metrů od svého bydliště stejně jako její pronásledovatel. Než došla k domu, muž ji dohonil a bodl ji dvakrát do zad loveckým nožíkem.
V tu chvíli šel okolo první svědek. Nic neudělal, jen na útočníka zavolal, ať nechá dívku být. Útočník se opravdu lekl a utekl. Za několik minut se však znovu vrátil.
Našel ji téměř v bezvědomí před jejím bytem. Bodl ji znovu, a pak ji ještě znásilnil a okradl. Pomoc dorazila až ve čtvrt na pět ráno. Kitty Genovese zemřela ještě v sanitce.
Policie našla pachatele vcelku rychle. Tehdy 29letého Winstona Moseleyho zatkli při vloupání a on se k vraždě ženy sám přiznal.
Obyvatelé New Yorku na pranýři
Nejvíce šokující na případu zůstalo chování sousedů a svědků, především jejich neaktivita. Toho si všiml i tisk. The New York Times uveřejnil senzační článek o tom, jak vraždě nevinné dívky přihlíželo 37 lidí a nikdo nebyl schopný zasáhnout.
Tím se vzedmula silná vlna zájmu u tuto událost. Odborníci žasli, laikové se spravedlivě rozčilovali nad bezcitností lidí ve velkém městě a ztrátou empatie a lidství u obyvatel New Yorku.
Efekt nezúčastněného diváka
A tím vznikl, respektive byl definován efekt přihlížejícího nebo také efekt nezúčastněného diváka. Tedy základní sociálně psychologický jev, který má svou neotřesitelnou pozici v teorii těchto oborů.
Jeho zkoumání se usilovně věnovali američtí psychologové Bibb Latané a John Darley v 60. letech 20. století, tedy právě po napadení Kitty Genovese.
Provedli několik experimentů a výsledky byly jasné. Čím více lidí je přítomno nějakému stavu nouze, tím méně jich zareaguje a nabídne pomoc.
Strach i kolektivní vina
Vědci přišli na to, že příčiny efektu přihlížejícího jsou obvykle dvě. První z nich je takzvaná pluralistická ignorace. Pokud se člověk dostane do krizové situace, která je pro něj nová, má tendence odpozorovávat chování ostatních lidí.
Pokud nemá dostatek zkušeností, nechce zasahovat, aby nevypadal neprofesionálně či nezkušeně.
Druhou příčinou je rozptýlení zodpovědnosti, někdy se také označuje jako kolektivní vina. Takový člověk nezavolá pomoc, protože je dost jiných lidí, kteří to můžou udělat. Zatímco když je v krizové situaci sám, leží celá odpovědnost na něm a on si toho je velmi dobře vědom.
Noviny přeháněly
V roce 2007 se však ukázalo, že článek z The New York Times nebyl zas tak úplně autentický. Noviny nedokázaly doložit, že tam bylo opravdu 37 svědků, ani zda byla policie zavolána tak pozdě, jak tvrdily.
Redakce nakonec zareagovala a uznala, že článek byl lehce zveličený. Což ale nic nemění na existenci efektu přihlížejícího a jeho nebezpečnosti.
Zdroj: Allthatsinteresting.com, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
