Stalin ho nazýval „můj Himmler“. Lavrentij Pavlovič Berija byl nechvalně proslulý šéf Stalinovy tajné policie, krvavý kat a sexuální maniak, který zneuctil přes dvě stovky žen a dívek. Mnohé z nich nechal i zabít. Patří mezi nejstrašlivější postavy sovětských dějin.
Stalinův gruzínský krajan Berija neměl nikdy odpor k tomu, aby se svým nadřízeným vlichotil za účelem povýšení. V ázerbajdžánské Čece, původní tajné bolševické policii, ke které se připojil na počátku dvacátých let, se rychle vypracoval na šéfa operačního oddělení. O rok později byl přeložen do téže funkce v Gruzii.
V roce 1924 pod jeho vedením Čeka brutálně potlačila protibolševické povstání. Berija poté ještě zorganizoval veřejné popravy tisíců lidí. Od Stalina si vysloužil pochvalu.
Když se ještě několikrát osvědčil, byl povýšen do čela Lidového komisariátu pro vnitřní záležitosti (NKVD) a brzy se stal i šéfem ruské tajné policie. Vše za pomocí intrik a rozsévání strachu. Berija byl nejdéle žijícím a nejvlivnějším ze Stalinových tajných policejních náčelníků.
Výslechy, mučení, vraždy. To vše byl Berija
Stalinův „Himmler“ se stal zodpovědným za deportace Čečenců, Ingušů, Balkarů i krymských Tatarů a vraždy milionů Rusů. Ať už v moskevském vězení Lubjanka, či v obávaných gulazích, značně rozšířil síť těchto míst v sibiřských lesích a tundrách. Zorganizoval také masakr Poláků v Katyni.
Podřízení se ho báli
Pouhé vyslovení jména Berija stačilo k vyvolání hrůzy mezi jeho podřízenými. Nadskakovali při každém zazvonění telefonu. Báli se ho i nejvyšší velitelé Rudé armády. Jeho stisk byl prý „pevný, vlhký a smrtelně chladný“.
Dohady, zda otrávil Stalina
Berija, Stalinova pravá ruka, prý svého vůdce nenáviděl. Dokonce se spekuluje o tom, že ho otrávil, aby urychlil jeho smrt. To však nebylo nikdy prokázáno.
Své nezměrné moci využíval i k pronásledování žen
I svoji „pravou ruku“ nechal Stalin samozřejmě prověřovat a sledovat. V tajných hlášeních Stalinovi byl Berija veden pod kódovým označením „Sexuální maniak v galoších“. Galoše prý nosil téměř za každého počasí, protože trpěl nutkavou obavou z nachlazení.
Znásilnil přes dvě stě žen
Výčet obětí Berijovy velké náruživosti je veliký a oficiální seznam nese přes dvě stovky jmen žen i nezletilých dívek. Podle oficiálních svědectví jeho dvou tělesných strážců se Berija za teplých moskevských nocí často nechal vozit po městě svou obrněnou limuzínou a vybíral si své oběti.
Ty, které si vybral, jeho nohsledi násilím nacpali do vozu a odvezli do jeho sídla. Zde na ně čekalo jídlo a hostina. Po večeři si je Berija vzal do své zvukotěsné kanceláře, kde je znásilnil. Když přežily jeho řádění, povinností bodyguardů bylo předat ženám při odchodu květiny.
Hra s květinami
Pokud je přijaly, znamenalo to, že s aktem souhlasily. Odmítnutí se rovnalo zatčení či smrti. Některé ženy šly s Berijou „dobrovolně“ s příslibem, že zajistí propuštění jejich příbuzných z gulagů. Ti však již kolikrát byli dávno po smrti, což Berija moc dobře věděl.
Chraňte své dcery
Berijova náruživost byla tak pověstná, že se o své dcery báli i vysoce postavení členové SSSR. Berijův pohled či poklona některé z dcer vyvolávaly u otců paniku. Dokonce i Stalin, když se dozvěděl, že se jeho dcera nachází ve stejném domě, v jakém je Berija, okamžitě dceři volal, ať odtamtud zmizí.
Po letech nalezeny kosti obětí
Ostatky některých z Berijových obětí byly po letech nalezeny při stavebních pracích v zahradě jeho vily. Pohřbené v místech, kde měla jeho manželka růžovou zahradu. Dělníci při stavbě okolo Berijovy vily objevili lidské kosti a nedaleko domu byl i hromadný hrob. Ve sklepě domu byly mučírny, kde své oběti držel.
Šířil pohlavní chorobu
Jeho aktivita nebyla utlumena, ani když se v roce 1944 nakazil syfilidou a měl se léčit. Onemocnění ale šířil při znásilňování dál.
Po Stalinově smrt se Berija marně pokoušel získat absolutní moc v SSSR. Neváhal začít odsuzovat Stalinovy zločiny a celkově změnit svůj politický postoj. V boji o Kreml byl nakonec úspěšnější Chruščov. Ten ze strachu o stabilitu země nechal Beriju v roce 1953 zatknout a tajně popravit na základě vykonstruovaných obvinění.
Zdroj: asecreteye.blog, theguardian.com, independent.co.uk, en.wikipedia.org
Autor: Michaela Pauerová
